18. srpna 2018 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Rekonstrukce osudového verdiktu. Před 50 lety si nechal Brežněv posvětit invazi do Československa

Tanky v Praze. I tento tank „zdobí“ různé nápisy. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tanky v Praze. I tento tank „zdobí“ různé nápisy. | foto: Archiv bezpečnostních složek

MOSKVA/PRAHA Porada šéfa sovětských komunistů Leonida Brežněva s vrcholnými představiteli Bulharska, Maďarska, Polska a východního Německa, která se uskutečnila přesně před 50 lety 18. srpna 1968 v Moskvě, dala definitivně zelenou invazi armád Varšavské smlouvy do Československa. Vojenský zásah proti zemi, která se během takzvaného Pražského jara odchýlila od rigidního totalitního kurzu, se ale připravoval už mnohem dříve a moskevská porada dodala razítko.

V Moskvě se 18. srpna 2018 sešli zástupci pěti zemí Varšavské smlouvy. Za Bulharsko dorazil Todor Živkov, za NDR (východní Něměcko) Walter Ulbricht, z Polska přijel Wladyslaw Gomulka a za Maďarsko jednal János Kádár. 

Brežněv tehdy vůdce satelitních zemí seznámil se dvěma listy, dnes známými jako „zvací dopisy“. „Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat... V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky“ stálo v rusky psaném dopise, který signovali Čechoslováci Alois Indra, Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Antonín Kapek a Oldřich Švestka. Druhý dopis napsal česky jen Kapek.

Původ zvacího dopisu

Podle historiků je velmi pravděpodobné, že dopis vznikl v koordinaci s Brežněvem a měl mu sloužit jako zástěrka před mezinárodním společenstvím. Po listopadu 1989 se dopisem, jehož autoři nejspíš porušili i zákony platné v roce 1968, začali zabývat vyšetřovatelé. Ze všech podepsaných se stíhání ovšem dožil jen Biľak. Po rozdělení federace převzala stíhání slovenská prokuratura, ta je ale v lednu 2011 přerušila kvůli nedostatku svědků. Bilak zemřel v únoru 2014.

Podle historiků nebyla však vůle mezi nejvyššími představiteli států Varšavské smlouvy řešit situaci v Československu silou příliš velká. Míra rizika pro ně byla příliš vysoká. Jenže hlavní slovo měl pochopitelně Brežněv, na kterého byl vyvíjen konstantní tlak. 

„Brežněv, který v tehdejším seskupení sovětského politbyra nepatřil k ‚jestřábům’, byl pod stálým tlakem krajních sil, především armády - generality, která v podstatě už od jara toto vojenské řešení prosazovala,“ popsal situaci sovětského vůdce historik Vladimír Nálevka.

Právě tento tlak se zhmotnil v rozhodnutí řešit domnělou krizi v satelitním státě vojenskou intervencí vojsk Varšavské smlouvy. Jako první prý vojenské řešení navrhl Živkov, k jeho návrhu se rychle přidali i Gomulka a Ulbricht.

Němečtí vojáci se však nakonec Brežněvovým rozhodnutím invaze přímo nezúčastnili, stratégové se obávali, aby Němci okupující Prahu příliš neevokovali rok 1939 a začátek druhé světové války. Jediný, kdo váhal, byl Kádár, který měl ještě v živé paměti masakry maďarských studentů při protikomunistických protestech v roce 1956.

Popsané vlaky v Prostějově.
Popsané vlaky v Prostějově.

Brežněv však Kádára nakonec přemluvil. Známý je jeden z telefonních hovorů mezi oběma státními vůdci. „Jánosi, pošli alespoň dvě divize a můžeš od nás chtít co chceš,“ naléhal na maďarského politika sovětský vůdce.

Sovětské vedení už dopředu uvažovalo o propagačních aspektech celé operace. Potřebu správného výkladu u obyvatel sovětského bloku zdůrazňoval především sovětský premiér Alexej Nikolajevič Kosygin, který měl původně o plánu invaze své pochybnosti. Podle Kosygina bylo úkolem zúčastněných vlád vysvětlit svému obyvatelstvu, proč byla intervence v Československu nutná.

„Hned první den musí být učiněna sdělení vlád a uveřejněny úvodníky v novinách. Úvodník musí být, protože to všichni uslyší z rozhlasu, ale nikdo nebude nic vědět a vlády mohou být zasypány dotazy,“ urgoval své kolegy tehdy Kosygin.

Václavské náměstí v srpnu 1968.

Václavské náměstí v srpnu 1968.

I přes obavy o „image“ sovětského bloku a jednoty Varšavské smlouvy proběhla invaze podle plánu v noci z dvacátého na jednadvacátého srpna 1968. Po obsazení letišť Prahu zaplavilo přes šest tisíc tanků, přerušeno bylo oficiální vysílání rozhlasu i televize. Ještě v roce 1968 si invaze vyžádala 108 lidských životů a v jejím důsledku emigrovalo do konce následujícího roku na 100 tisíc lidí.

mbMichal Bernáth, ČTK

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz