Poslední dobou vypuklo příliš mnoho skandálů, které otřásají pověstí oficiálních expertů
Včeských zemích je pěkný zvyk pokaždé, když se cituje z nějakého anglosaského odborného časopisu, přidávat k jeho názvu automaticky i příslovce „renomovaný“. Předpoklad, že co je anglosaské, je automaticky solidní, máme v sobě zažitý, jistě i proto, že má skutečný základ. Především slovo „britský“ je synonymem pro svět úctyhodných institucí s tradicí, která zavazuje. Tento svět dostává v posledních letech vážné rány. Skandál za skandálem Někdy před rokem a půl o důvěru plošně přišli ekonomové a finanční analytici za to, že ve své drtivé většině nedokázali předpovědět finanční krizi. Potom přišla doba ničivá pro důvěryhodnost stěžejních veřejných organizací.
Stačí letmo si připomenout zprávy posledních měsíců, třeba právě na britském vzorku: členové bývalé Blairovy vlády musejí vypovídat před komisí, která se zajímá o okolnosti, za nichž se Londýn někdy v roce 2002 rozhodl zapojit do připravované války v Iráku. Nechme teď stranou, jestli byl útok na Saddáma Husajna oprávněný, nebo ne – důležité je, že už potřetí, neboť je to už třetí vyšetřování v řadě, se ukazuje, do jaké míry vládní místa manipulovala s veřejným míněním. Ovšemže sklony vlád ovlivňovat veřejné mínění nejsou ničím novým, tady k nim ale přibylo v Británii nevídané přímé zneužití tajných služeb pro vládní propagandu.
Dalším prvotřídním skandálem britské provenience se stal únik e-mailové korespondence mezi koryfeji světové klimatologie z univerzit v Anglii a Spojených státech, kteří mají za úkol dodávat politikům vědecké podklady pro jejich boj s globálním oteplováním. Z e-mailů lze jednoznačně vyčíst sklony dotyčných vědců manipulovat veřejným míněním a politikou, i to, že mají cenzorské choutky vůči konkurenční vědecké škole, která se musí obejít bez politické podpory. A přestože některé tuzemské hlasy (například Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha) se českému čtenářstvu pokoušejí namluvit, že aféra není víc než splasklá bublina, po níž už na Západě nikdo ani nevzdechne, o Climategate se mluví pořád. I pod jejím dojmem se veřejnost v několika důležitých západních státech začíná odklánět od teorie globálního oteplování, kterou jí přitom vědci, politici i novináři několik let doslova vnucovali.
Britský Met Office, tedy státní meteorologická služba, už několik let vydává odhady, že každá nadcházející zima bude nezvykle mírná a každé nadcházející léto nadprůměrně horké – a vždycky se kolosálně zmýlí. Není divu, že se začali ozývat kritici. Kdysi tak respektované instituci vytýkají, že jí ředitele nedělá žádný notoricky spolehlivý úředník, ale bývalý šéf britské pobočky ekologistické skupiny WWF (World Wildlife Fund). Dokonce už i BBC prý zvažuje, že by odběr předpovědí u Met Office odhlásila.
Británii tu uvádíme jenom jako jakousi naleštěnou pars pro toto, protože se mohla chlubit institucemi pověstnými intelektuální neúplatností. Stejně tak ale o důvěru přicházejí i různé mezinárodní organizace, u nichž bylo rovněž zvykem předpokládat elementární nestrannost. Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu (IPCC) nás ve své závěrečné, autoritativně napsané zprávě pro rok 2007 poučuje, že ledovce v Himálaji jistě roztají do roku 2035. Teď už se ovšem ví, že ono dramatické tvrzení pochází ze zastaralé spekulace jednoho spíše nevýznamného indického vědce, který se od něj navíc po první nepříjemné otázce sám distancoval. A konečně už i do veřejného povědomí proniká informace, že šéf IPCC Pačaurí není žádný ekolog, nýbrž železniční inženýr.
Abychom ale nezůstali jen u teorie globálního oteplování: Rada Evropy si chce posvítit na Světovou zdravotnickou organizaci OSN (a s ní i jednotlivé národní zdravotnické úřady) za to, jak unáhleně a přitom bezdůvodně loni vyhlásila pandemii prasečí chřipky. Hlava zdravotní sekce Rady Evropy Wolfgang Wodarg docela působivě naznačuje, že při vyhlašování pandemie šlo o zisk pro farmaceutické koncerny.
Kontrarevoluce selského rozumu Pamatuje někdo takovou koncentraci afér, které by tak dramaticky nabourávaly důvěru veřejnosti k oficiálním expertům? Když jsme před dvaceti lety přistupovali k Západu, jedním z jeho nesporných kladů bylo výsadní postavení, které v něm držela objektivní expertiza. Laik se na tvrzení expertů v zásadě mohl spolehnout. O tuto útěšnou jistotu bohužel přicházíme. Je asi ještě brzo na určení příčiny. Je to všeobecné zdětinštění společnosti? Nebo nezdravě zduřelý marketing, tedy převaha formy nad obsahem? Stav, kdy laici a priori přestanou věřit odborníkům, je každopádně nebezpečný. Buď tedy Západ kromě dalších rozkladných sil začne naleptávat ještě i všeobecná krize důvěry – anebo se selský rozum vzchopí a provede kontrarevoluci.
***
Když jsme před dvaceti lety přistupovali k Západu, jedním z jeho nesporných kladů bylo výsadní postavení, které v něm držela objektivní expertiza. O tuto útěšnou jistotu bohužel přicházíme.
O autorovi| DANIEL KAISER, komentátor LN e-mail: daniel.kaiser@lidovky.cz
