Cesta do pekel je jako vždy dlážděna dobrými úmysly. Po takové trase se vydala naše země při rozhodnutí oddálit v některých městech deregulaci nájemného bez hotového řešení dalšího postupu. Celá „akce“ je podložena argumentem, že tím bude pomoženo sociálně slabším občanům. V normálním případě by proti pomoci slabším nikdo samozřejmě nic nenamítal. To by ale taková pomoc musela pomáhat na správném
místě. Posunutí konce deregulace nájemného je pro mnohé jistě dobrá zpráva. Ovšem jen pro nájemníky
v privilegovaných místech, jako je Praha, neboť za dva roky zde ušetří na nájemném nemalou částku. Podle našeho modelového propočtu to bude v průměrném bytě činit přibližně dva tisíce korun měsíčně.
Nic se však nezlepší pro nájemníky v jiných regionech s vysokými cenami bytů, jako jsou jižní Čechy nebo téměř celá Morava. Zatímco růst nájemného v Praze byl zpomalen na cca 13 %, nájemníci např. v Uherském Hradišti zažijí šokový nárůst zhruba o 40 % stejně jako ve Znojmě, Hodoníně, Břeclavi, Jindřichově Hradci, Českém Krumlově nebo Písku.
Pokud si však někdo myslí, že dosažením cílové hodnoty nájemného deregulace skončila, nachází se mimo současnou realitu. U naprosté většiny míst se cílové nájemné pohybuje zhruba na polovině hodnoty tržního nájemného v roce 2008 a tato skutečnost bude značně komplikovat budoucí dohodu mezi nájemníky a pronajímateli.
Takže „mírný pokrok s lidskou tváří“ při deregulaci nájemného situaci v oblasti bydlení spíš zkomplikoval a nepřinesl v současné hospodářské krizi pomoc těm nejpotřebnějším, neboť negativní dopady krize se promítají mnohem výrazněji v regionech než v Praze a okolí a ve velkých krajských městech. Tam totiž nájemníci nyní ulehnou na tříletý deregulační polštář, zatímco v malých místech na ně deregulační ruka dopadne bez slitování.
O autorovi| Milada Kadlecová, ředitelka IRI
