„To, co dnes považuji za důležité, je jasně rozlišovat mezi fašismem zločinců , kteří se prohlašují za „Islámský stát“, a islámem jako takovým. Zmatky v této oblasti byly bohužel podporovány i pivními bonmoty z Pražského hradu, odkud především měla zaznívat inteligentní oponentura vůči demagogům,“ píše v úvodu Tomáš Halík.
A dodává: „Hluboce se stydím za ty naše politiky, kteří se předhánějí v tom, kdo se s větším populismem sveze na vlně lidové přestrašenosti (cenzuruji přiléhavější výraz), která infikuje naši společnost až do té míry, že se dokonce začínají formovat fašistické bojůvky „domobrany“. Když vidím holé lebky s šibenicemi a protimuslimskými plakáty pálící evropské vlajky, vidím v nich dvojčata muslimských fanatiků pálících americké vlajky nebo hajlujících nacistů a neonacistů. Záběry z demonstrací xenofobů a zuřivá reakce (od Hradu po grafomany na sociálních sítích) na výzvu českých akademiků k rozumu mi připomíná závěrečnou scénu z Čapkovy Bílé nemoci, v níž zfanatizovaný dav ušlape doktora Galéna i s lahvičkou léku, který mohl zastavit ničivou nákazu.
„Najde se mezi našimi politiky jediný, který by se jasně postavil nejen proti těmto extrémům, nýbrž i proti jejich kořenům, většinovým předsudkům, jako se kdysi postavil Masaryk proti většinovému lidovému antisemitismu a sebeoslavným nacionálním lžím v „boji o Rukopisy“? Budou všichni místo statečnosti a odpovědnosti úzkostlivě sledovat křivky „veřejného mínění“, podbízet se mu a ještě se holedbat tím, že přece vyjadřují „mínění většiny?“ Ptá se v úvodní části svého textu, po níž přidává ono „desatero“, z něhož zde uvádíme dva první body. Dalších osm je jich uveřejněno v Orientaci – pravidelné sobotní příloze LN
1. Veškeré obecné soudy o islámu („islám tady nechceme“) jsou zavádějící; vždy je třeba se ptát: Jaký islám? Islám má dnes 1,6 miliardy statisticky počítaných věřících, mezi nimi horlivě zbožné i zcela vlažné. Islám nemá jedinou společnou autoritu, živé magisterium; autoritou je korán a pak sunna, tradice, které mohou být – a jsou – interpretovány velmi různě.
2. Pokud něco skutečně odporuje islámu, je to tzv. Islámský stát, který má s islámem společného asi tolik, kolik měli irští teroristé či upalování čarodějnic a heretiků s křesťanstvím a s evangeliem. Fanatismus se v dějinách nevyhnul téměř žádnému náboženství – až je všechna překonal fanatismus a násilí ateistických režimů 20. století. Terorismus a tzv. Islámský stát jasně odsoudily nejvyšší islámské právní a náboženské autority (a také čeští muslimové).
