V sobotní MF Dnes radili čtenářům třiačtyřicet nejlepších nových knih na léto. Áno aj, jak říkal ten komentátor slovenské televizní soutěže. Asi mám jiný vkus, ale já tam nenašel moc svazků, které bych klidně doporučil i vám. Abych nemachroval, jasně, že jsem taky jako ledaskdo za dvě tři noci spolykal Stiega Larssona a Muže, kteří nenávidí ženy. S hackerkou Lisbeth Salanderovou bych se každopádně pod stan bál. Takže tady máte mou alternativní Top Ten. Zároveň si trochu vyčistím mysl coby poloviční letošní bilanci před vánoční anketou Lidovek o Knihu roku.
Mimořádným zážitkem je krutě metaforický obraz Ceauseskova Rumunska v románu Octaviana Palera Život na nástupišti s myšlenkou, kterou si většina našeho národa těžko dá za rámeček: „Zavrtat hlavu do písku není žádná pasivní vina. Je to vina aktivní.“ Do nejvyšších pater lahůdkové psychologické prózy patří Nouzový východ poprvé zde objeveného Američana Richarda Yatese, mezitím zfilmovaný s titanikovským párem Di Caprio Winsletová. Ann Patchettová napsala brilantní Bel Canto, v němž se hosté v rezidenci blíže neurčené jihoamerické země stanou rukojmími teroristů včetně světoznámé operní zpěvačky.
Velice mě pobavila povídková sbírka Bulhara Aleka Popova Zelný cyklus, jenž pojímá rané postkomunistické období s úšklebkem a líčí třeba pohnutou cestu venkovského literáta na kolokvium Jacquese Derridy v Sofii. Výtečné povídky pro změnu z prostředí rezervace indiánského kmene Spokane nabízí Sherman Alexie, nedávno tu vyšla druhá sbírka Kouřové signály. Fanoušci Charlese Bukowského včetně mě jsou u vytržení nad výborem z dosud nesebraných povídek a úvah Pobryndané spisy se skvělou povídkou Džegroteska o návštěvě koncertu Rolling Stones, fajnšmekři pak nad poslední sbírkou Metuzalémova smrt a jiné povídky, kterou za svého života připravil k anglickému vydání Isaac Bashevis Singer.
Ir Sebastian Barry dostal trofej Costa Book (dříve Whitbreadova cena) za úžasný Tajný deník, v němž stoletá hrdinka z léčebny pro duševně nemocné uvažuje: „Říká se, že staří lidé, když už nic jiného, mají aspoň své vzpomínky. Nejsem si jistá, jestli je to vždycky dobře.“ A to ještě netuší, jaké rozluštění životních záhad přinese setkání s jejím psychiatrem. Porotci britských cen oblibují indickou literaturu, loni ocenili Man Bookerovou cenou debutujícího čtyřiatřicetiletého Aravindu Adigu. Časová shoda s Milionářem z chatrče je zřejmě náhodná. Jeho výborný Bílý tygr líčí v navenek globalizované zemi nepředstavitelnou bídu a politickou korupci v monologu chudáka, který se za tragickou cenu vzepře slouhovství. David Mattin v listu The Independent on Sunday dokonce přirovnal vypravěčovy historky k pábitelům z děl Bohumila Hrabala.
Nakonec Tig Hague a Zóna 22, drsná reportáž z putinovských gulagů v Mordvinsku, kde před pěti lety skoro dva roky věznili mladého Angličana, jenž si zapomněl při příletu na služební cestu do Moskvy v džínách ždibec hašiše. A víte co? Čtěte si, co chcete, hlavně ať vám ty fajn knížky nezmoknou.
***
David Mattin v listu The Independent on Sunday dokonce přirovnal vypravěčovy historky k pábitelům z děl Bohumila Hrabala
