Ta otázka tu byla vždycky, ale s obzvláštní naléhavostí vyvstává, když se nám narodí dítě. Jak dokázat, aby byl byt nejen hezký a uklizený, ale ještě ho vybranými kousky zařídit tak, aby nepřipomínal obchod s potřebami pro domácnost a kutily nebo smíšené zboží? Jakpak vypadá křiklavě barevný obal zubní pasty v koupelně vyvedené v bílé barvě, skle a dřevu? Opravdu se už nedělají žádné pěkné lahve na minerálku, které by člověk mohl postavit na stůl, aniž by urážely jeho zrak? A musejí být všechna dětská kola barevná, nebo by mohla být i krásná?
Budova jako program Odpověď na všechny tyto otázky zní design. Že to není záležitost elit, které mají spoustu peněz i času, ale týká se to všedního dne každého z nás, názorně ukazuje výstava, která právě probíhá ve Vídni. Její název zní „2000-10 Design ve Vídni“ a koná se v Muzeu města Vídně (Wien Museum). Už budova sama je program: je to téměř přesně 50 let od chvíle, kdy Oswald Haerdtl přišel s nápadem vybudovat na Karlsplatzu městské muzeum. Architekt vytvořil nejen stavbu, ale také její interiéry, takže se vyplatí odskočit si do bývalých ředitelských prostor, které jsou po dobu výstavy přístupné návštěvníkům.
Expozice představuje vídeňská designová studia a jejich tvorbu za posledních deset let - od nováčků, jako je hravé duo Mischertraxler přes známé hvězdy jako Eoos (studio je zastoupeno kuchyní navrženou pro firmu Bulthaup, v níž ale bohužel chybí úžasný kuchyňský ostrůvek) až po solitéry typu Kabiljo Inc. nebo studio Walking Chair, které je díky svému humornému přístupu oblíbené po celém světě.
Ještě se nedá říct, jestli se „Vídeň kolem roku 2000“ jednou stane stejným pojmem jako „Vídeň kolem roku 1900“ a jestli některý z představených designérů dosáhne stejně epochálního významu jako jistý Josef Hoffmann. Moc pravděpodobné to není - rukopisy dnešních designérů jsou odlišné, nápady individuální. Ale jedno se ukazuje. Snaha dostat krásné věci mezi lidi pokročila o obrovský krok kupředu.
Krása není privilegium Vnést estetiku do všedního dne, přesně to byl přece příslib průmyslového designu na počátku 20. století, když stroje začaly chrlit sériové výrobky. Dříve byla krása privilegiem majetných vrstev, které si mohly dovolit zaměstnat umělecké řezbáře, čalouníky a skláře. A najednou se daly krásné věci vyrábět v neomezeném množství: krása pro všechny!
Osmdesátá léta minulého století byla -alespoň v západní Evropě - pro design dobou rozkvětu. Design měl tehdy své hvězdy.
První superstar v tomto oboru se stal Philippe Starck. Jeho lis na citrony „Juicy Salif“ patřil k prvním finančně dosažitelným prestižním kouskům pro fanoušky designu a značka Alessi se díky jeho rukopisu stala hlavním dodavatelem vybavení pro domácnost pro ty, kdo vyrostli z lásky k výrobkům firmy IKEA.
Pokud navštívíte tuhle výstavu, uvidíte nejen nábytek a nádobí, jak by každý u designové výstavy očekával, ale také věci, které nás obklopují ve všedním dni a z jejichž méně promyšlených podob si estéti mezi námi občas zoufají. Rakouská firma MAMnapříklad v roce 2002 uvedla na trh dětský zubní kartáček, který není jen ergonomický, ale navíc pěkně vypadá. Bez potisku disneyovských postaviček, bez tvaru rakety, prostě čistý design. Dá se koupit v každé drogerii.
Krásné a vydrží Nebo skleněná lahev rakouského výrobce minerálek Römerquelle. Připomíná úzkou dlouhou karafu. Bohužel ale není ve volném prodeji, můžete ji dostat na stůl jen v restauracích.
Nejhezčí dětské kolo z Vídně se na trh dostane až v roce 2011. Jmenuje se Woom a roste s dítětem. Když už je malé, může ho člověk přinést zpátky do obchodu a vyměnit za větší, přičemž se z ceny odečte část hodnoty starého kola. Protože i o to u krásných věcí jde. Nemají jen skvěle vypadat, ale také vydržet.
O autorovi| BARBARA TÓTH novinářka
