Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Deska měsíce v Británii je česká

Česko

Hudební pondělí - Nabitý diář Haasova kvarteta, instinktivní bubenice a pocta Petru Kalandrovi

Za svá dvě alba obdrželo Kvarteto Pavla Haase řadu prestižních cen. Teď přichází s nahrávkou Prokofjevových kvartetů, kterou březnové vydání britského magazínu Gramophone vyzdvihlo jako desku měsíce. Haasovci jsou tak nejúspěšnějším českým komorním souborem současnosti.

Česká kvartetní tradice, sahající do let předválečných, má v haasovcích prvotřídního pokračovatele. Čtveřice, která si dala jméno po terezínském skladateli Pavlu Haasovi (zemřel roku 1944 v Osvětimi), v začátcích pracovala a stále konzultuje s legendou kvartetní hry Milanem Škampou, jehož označuje za svého guru. Školila se ale také u nejlepších zahraničních souborů. Před pěti lety ji katapultovalo do první ligy vítězství v nejuznávanější kvartetní soutěži Paola Borcianiho v Itálii. Následoval titul Rising Stars, který uděluje filharmonie v Kolíně nad Rýnem, poté haasovce zachytil hledáček BBC a jejího projektu New Generation Artists. Jejich nahrávky se pyšní cenami Gramophone, BBC Music Magazine Award nebo Cannes MIDEM Classical Award.

Turné po USA, Japonsku, Německu, Austrálii, koncerty v Carnegie Hall, berlínském Konzerthausu, Palau de Música v Barceloně, pařížském Louvru, salcburském Mozarteu, londýnské Wigmore Hall... V diáři mladé čtveřice jsou zapsaná jména těch nejprestižnějších koncertních sálů světa.

Kromě nabitého koncertního programu se letos chystají natočit ve studiu BBC dílo současného autora Alexandera Goehra, které bylo loni zvoleno nejlepší britskou soudobou skladbou, a v létě se opět zavřou do studia, aby pro Supraphon nahráli čtvrté CD - po Janáčkovi, Haasovi a Prokofjevovi přijde na řadu Antonín Dvořák. Ve složení kvarteta vede Slovensko 3:1 Poslední desku dokončovalo kvarteto loni, za dusných a deštivých letních dnů v holešovickém studiu Domovina, prostoru s ideální přirozenou akustikou, pod bdělým a nekompromisním režisérským vedením Jiřího Gemrota, jemuž neunikne jediná šestnáctina, zakolísání v tempu nebo intonaci. „S haasovci se točí báječně, jsou to svrchovaní muzikanti, obrovské talenty. Jsou výborně připravení a myslím, že máme i shodné umělecké názory. Proto spolu děláme už potřetí,“ chválí soubor režisér.

Komplimenty ovšem přicházejí také z druhé strany. „Náš vztah je nejen profesionální, ale i lidský, táhneme za jeden provaz, všem nám na výsledku záleží. Neměnili bychom,“ říká violoncellista Peter Jarůšek. On a jeho žena Veronika (první housle) pocházejí ze Slovenska. Violu obstarává Pavel Nikl, který je po posledním střídání na postu druhé houslistky v kvartetu jediným Čechem. „Byla to náhoda, neměli jsme podmínku, aby to byla dívka, natož Slovenka,“ hovoří Jarůškovi o konkurzu, díky němuž nakonec „přebrali“ houslistku Evu Karovou úspěšnému dívčímu triu Puella. Eva neměla s hrou v kvartetu zkušenost a musela naskočit do rozjetého vlaku koncertování a natáčení - život ansámblu se po větší část roku odehrává na cestách po světě. „Kvartetní koncerty jsou sportovní výkony: už jenom odnosit ty kufry...“ Grácie a furiantství Smyčcové kvartety Sergeje Prokofjeva (1891-1953) nepatří k často nahrávaným dílům tohoto plodného ruského autora. První z nich vznikl na objednávku washingtonské Kongresové knihovny v roce 1930, kdy byl Prokofjev na dlouhém turné po USA a cesty vlakem si krátil studiem Beethovenových partitur. Druhý kvartet je o jedenáct let mladší a autor jej tvořil na Kavkazu, kam nechala vláda Sovětského svazu evakuovat vybrané umělce. Lidového materiálu se Prokofjev chopil s velkou chutí a drsnou poetiku horalů nijak nepřikrášloval. Haasovu kvartetu dokonale sedí temperament až divokost rychlých vět, folklorní názvuky podávají s neodolatelnou grácií a furiantstvím. „Nehledáme v této hudbě nic filozofického, je to zábava pro nás i naše posluchače,“ říkají. Na nahrávku se jim přesto podařilo dostat pozoruhodné nuance nálad, tah a napětí živého provedení, což není snadné. „Na pódiu je to mnohem intenzivnější pocit, čas plyne, a aby měla nahrávka koncertní náboj, musíme se uměle dopovat... Asi neznám nikoho, kdo by se vyžíval v nahrávání,“ konstatuje Peter Jarůšek.

Dvě rozsáhlá díla na disku doplňuje Sonáta pro dvoje housle, která je pro dámskou část souboru příležitostí k vtipnému dialogu.

Autor: