V Českém muzeu Výtvarného umění v Husově ulici v Praze mají atraktivní a dobře připravenou výstavu českých loutek (kurátorka Lenka Šaldová). Kdo se však na ni vypraví s dětmi, bude otráven jaksepatří. A to je, prosím, určena hlavně dětem. Dalo by se snad i říct, že ty jsou smyslem pořádání takových projektů.
Dámy dohlížitelky, mívavší druhdy ve výstavních prostorách klid k meditaci, totiž nelibě nesou, že na loutky nechodí spořádaní dospělí, kteří zpravidla nesahají na vitríny umatlanými pacičkami, nevykřikují, nepobíhají, ale živé děti (jako by byl tak strašný problém otřít občas sklo ironem). A tak zaujímají postoj, který se dá kvalifikovat jako odpuzování návštěvníků. Prohlídka výstavy se třemi malými, ale v zásadě spořádanými dětmi (přála bych dotyčným dámám, aby je navštívily děti ze zemí na západ od našich hranic) se proměnila v nesnesitelnou záležitost. Sotva se jedna z holčiček přiblížila k exponátu, už někdo za našimi zády sonorním hlasem zaječel nesahááát!!! Pak se dětem dostalo tak cituplné reklamy na sklepní výstavku čertů, že ta menší se naplno rozbrečela a odmítla tam vstoupit. Bylo zapotřebí hodně otcovské lásky, aby se dala přemluvit. Matka ovšem nesla v ruce miminko. To tam chcete jít s tím kojencem, jóó? ozvalo se u vchodu s nepopsatelným znechucením. Chtělo se mi začít řvát, že ho zřejmě uvážeme u vchodu, aby milostpaní nerušil. Podobná scénka se pak odehrála u kasy, kde pokladní z důvodů, které nedokázala vysvětlit, vadil kočárek.
Někteří lidé bývají nenaložení, děti je obtěžují a oni chtějí mít svůj klid, to snad by šlo pochopit. Ale na výstavě, která nabízí ideální příležitost, jak s dětmi strávit víkendové odpoledne zábavou i poučením, by žádný zaměstnanec neměl tyto děti zbytečně peskovat. Nehledě na to, že návštěvníci si zaplatili a to, že uvaděčkám lezou děti na nervy, je opravdu nemusí zajímat. A vůbec, jak k tomu přijdou děti, které jsou natěšené na princezny, prince, víly, kašpárky, a pak vidí jen samé ježibaby.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
