Kastovní systém byl sice v Indii oficiálně zrušen před více než půlstoletím, v praxi ale funguje dál – byť méně nápadně. „Ve škole jsem dostával vodu pouze do dlaní, zatímco děti z vyšších kast pily vodu z nádob,“ vzpomíná na své dětství jeden ze studentů Univerzity Džaváharlála Néhrúa v Dillí. I on patří mezi nedotknutelné. V indické metropoli stejně jako v dalších větších městech se příslušníci nejnižší kasty ztratí, ve venkovských oblastech se ale tato tradice často udržuje dále.
Tak je tomu i ve východoindickém státě Urísa, kde LN hned dvě vesnice nedotknutelných navštívily. Děti zde mají relativní štěstí, do školy sice chodí, a to „pouze“ dva kilometry. „Musíme vždy sedět v zadních lavicích,“ svěřují se. Kastovní segregace se s nimi většinou táhne po zbytek života, byť ve městech už začínají hrát větší roli vzdělání a ekonomický status.
Jenže řada „nedotknutelných“ dětí nezíská ani základní vzdělání. Buď nedokážou čelit šikaně, anebo je rodiče potřebují pro pomoc v domácnosti.
Reportáž LN z Indie čtěte na str. 8
O autorovi| JANA VRUBELOVÁ, zvláštní zpravodajka LN v Indii
