Albert Černý, zpěvák Charlie Straight, Třinec
S klidným svědomím můžu říct, že ano. Moji rodiče chtěli vždycky cestovat a to se nám povedlo. Důležité je také to, že před rokem 1989 bychom jako kapela nemohli hrát všude tam, kde jsme hráli - v Německu, ve Francii, Velké Británii či Belgii. A nemohli bychom spolupracovat s producenty z celého světa.
Někteří lidé nejsou spokojeni nikdy. Myslím, že teď můžeme těžko říct, jestli je s naší dobou vše v popořádku, i když osobně mám zato, že ano. V každém případě máme mnohem více možností než předtím. Nedávno mi babička s dědečkem vyprávěli, jak těžké bylo v 80. letech přesvědčit mého pradědečka, že socialismus dlouho nevydrží, protože si pamatoval druhou světovou válku i osvobození. Shodli se, že by pro něj bylo velmi těžké, kdyby se převratu dožil a čelil těm změnám.
Michaela Černá, studentka, Brandýs nad Orlicí
Přáním mých rodičů bylo, aby jejich dcera mohla vyrůstat ve svobodném světě. Aby ji v jejích životních plánech a přáních omezovala snad jen její vlastní nedokonalost, ne nekonečná řada frustrujících zákazů a příkazů státního aparátu. Přáli si, aby bylo očištěno jméno mého pradědečka, politického vězně z 50. let. A přáli si, aby se taková příkoří neděla dalším lidem kolem nich. To se splnilo.
Za současný stav věcí jsem vděčná, přestože jsem si vědoma toho, že není ideální. Vadí mi politická (ne)kultura, korupce, skepse. A přála bych si, aby moji vrstevníci neztráceli tak rychle ideály, aktivismus a zapálení pro dobrou věc.
ČTĚTE TAKÉ |
Michal Rabušic, fotbalista, Slovan Liberec
Doma jsme se o tom nikdy moc nebavili. Takže nevím, ale snad ano.
Česká republika se určitě nyní neubírá dobrým směrem. Proto to tady vypadá, jak vypadá.
Martina Černotová, studentka, Kladno
Obzvlášť po nedávných volbách rodiče s vývojem spokojeni nejsou, hlavně táta. Revoluce podle něj neměla být sametová. Češi rychle zapomínají a komunisté z toho těží. Říká, že je sice pravda, že každý měl zaměstnání, ale práci ne. V tom je podstatný rozdíl.
Řekla bych, že žádná doba nemůže splnit něčí představy úplně. Myslím ale, že je situace lepší, než by se podle typicky českého věčného stěžování mohlo zdát.
Barbora Janáková, studentka, Hořice
Neznám moc očekávání svých rodičů ohledně revoluce. Vím, že byli typické šedé myšky, které nechtěly příliš mít problémy a moc nečekaly. V současnosti se mají určitě mnohem lépe.
Sama jsem trochu zklamaná současnou společností. Strach, který komunismus zanesl do myslí předchozí generace, se výchovou přenesl částečně i na nás. Zároveň spousta lidí nechce přijmout zodpovědnost za svůj život a své blaho a ráda by se vrátila do péče státu. I přes to se máme dobře, můžeme říkat, co si myslíme, můžeme cestovat a můžeme volit, koho chceme, tudíž zlepšení je rapidní.
Jiří Orság, vzpěrač, Znojmo
Rodiče rozhodně nejsou spokojení s politickou situací. To je velmi ostré téma, když už na něj dojde.
Neprošel jsem si tím, co bylo před revolucí. To znám jen z toho, co jsme se učili. Ale sám za sebe také nejsem moc spokojený s politikou. Co se týče svobody nebo cestování, to ale lepší nyní je. V tomto směru se mám určitě lépe než moji rodiče.
ČTĚTE TAKÉ |
Marek Slabý, student, Tábor
Určitě se jim splnilo to, co si od listopadu 1989 slibovali všichni - žijí ve svobodě, o tom není pochyb. Jenže ta svoboda s sebou přinesla tolik negativních věcí (s politickou kulturou na pomyslné nejspodnější příčce), že jediné, co dle mého vnímají jako pozitivní, je možnost jet na dovolenou kamkoli do zahraničí a velký výběr věcí, které lze koupit (často větší než schopnost zorientovat se v nich).
Samozřejmě je spousta věcí, které mi vadí. Politická kultura je otřesná, lidé jsou na sebe zlí, kradou a lžou - ale to jsou věci, u kterých snad nikdo nemohl očekávat, že zmizí se změnou režimu. Já se rozhodně cítím jako svobodný člověk a jsem za to neskonale vděčný.
Jakub Michálek, místopředseda České pirátské strany, Praha
Změnila se spousta věcí k lepšímu, což rodiče oceňují. Nakonec se jim podařilo dostat se na vysokou školu, což samo o sobě nebylo jen tak - prarodiče byli perzekuovaní. Samozřejmě všichni tehdy očekávali, že uděláme revoluci, strhneme komunisty a všechno bude úžasné. To se ale stát ani nemohlo. K zásadním změnám došlo, nikdo ale nemohl domyslet, jak bude fungovat ekonomika postavená na úplně jiných základech.
Já jsem vcelku spokojený. Když chci něco veřejně říct, tak se nemusím bát, že mě někdo zavře nebo zastřelí. Na druhou stranu si myslím, že stát není řízený dobře a některé komunistické metody v něm přetrvávají. Jsme pořád byrokratický stát. Úředníci jsou nadále političtí, jen se tu mění vlivové skupiny.
