„Zatímco před pěti lety jsme měli na třídu tak jednoho žáka, jemuž bylo třeba na základě doporučení odborníků věnovat zvýšenou pozornost, dnes je jich průměrně pět,“ říká ředitelka pražské Základní školy Jana Masaryka Iva Vlasáková. „Někteří jsou na tom dokonce tak, že potřebují asistenta.“
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky bylo vroce 2013 (novější údaje nejsou) mezi dvěma miliony pacientů registrovaných u dětských lékařů přes 52 tisíc s diagnózou specifické vývojové poruchy školních dovedností. Přitom o tři roky dřív, v roce 2010, to bylo „jen“ 42 tisíc.
Diagnostiku specifických poruch učení, mezi něž patří například dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, ale také třeba takzvaná hyperaktivita (ADHD) spojená sporuchou pozornosti, provádějí pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálněpedagogická centra.
Může za zvýšení počtu poruch přesnější diagnostika, nebo snaha rodičů zajistit potomkům úlevy?
