Jak ukázala zpráva Využívání digitálních technologií, kterou zpracovala Česká školní inspekce, až 95 procent škol nevyhovuje standardům výuky informatiky. Největším problémem jsou chybějící kvalifikovaní vyučující, slabé internetové připojení, zastaralé technické vybavení i neschopnost provázat informatiku s výukou dalších předmětů a vyčlenit jí místo v rozvrhu. Podle údajů inspekce je více než polovina školních počítačů stará pět až sedm let, a třetina dokonce starší sedmi let. Moderní technologie učitelé příliš nevyužívají ani při výuce jiných předmětů – bojí se s nimi zacházet nebo je ve škole ani nemají.
Sociální sítě mají v malíčku, přestože jsou oficiálně přístupné až pro třináctileté.
Už v roce 2014 přijalo ministerstvo školství Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020, která měla posílit digitální dovednost českých žáků a připravit je lépe na budoucnost. Realizace této strategie však pokulhává. Zjednodušeně řešeno, místo aby se děti učily základy programování a rozuměly tomu, jak digitální svět vlastně funguje a jak se v něm orientovat, obvykle skončí u výuky základů psaní v programu Word a tvorby excelových tabulek. To je v rychle se proměňujícím a na technologiích stále závislejším světě zoufale málo.
„Prostředí, v němž budou příští generace žít, se zejména vlivem digitálních technologií zásadně proměňuje a s touto změnou musí dojít i ke změně prostředí, ve kterém se příští generace budou vzdělávat,“ stojí ve Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020. Školy podle ní měly získat vysokorychlostní připojení k internetu, modernější techniku a současně podporu pro další vzdělávání vyučujících. Problém je, že strategie zůstala z velké části pouze na papíře, byť míří správným směrem.
Jak výuka informatiky vypadá a co by se mělo změnit?
