Pivovarník Stanislav Bernard preferuje svižnější vozy. „U auta je pro mě důležité, jak se v něm cítím, jestli je spolehlivé, sportovnější, jestli má pružný motor a dobrou muziku,“ hodnotí. První zkušenost získal poměrně brzy. „Můj starší brácha byl za studií o prázdninách na brigádě v Německu a přivezl si starou škodovku tisícovku. To bylo první auto, co jsem řídil. Kolik mi tehdy bylo let, si nevzpomenu, ale určitě ne osmnáct.“
Řidičský průkaz si udělal hned v sedmnácti a pak čekal, až se bude moci legálně posadit za volant. „Dlouho jsem svoje auto neměl, ale táta měl Trabanta, tak jsem jezdil s jeho Trabantem.“ Vlastní vůz si pořídil až po revoluci – starou Dacii. Již asi osmnáct let je Bernard věrný značce BMW, nyní jezdí v sedanu 530d. „Ze začátku mělo nějaké dětské nemoci, ale to se vše vyřešilo v záruce. Asi jsem měl trošku smůlu na konkrétní auto. Byly tam nějaké problémy se softwarem a takové věci, ale jakmile se to vychytalo, tak do něj víceméně jen liju naftu, jezdím za sedm a půl litru a jsem spokojený.“ Chystá se jej však vyměnit. „Už ho mám sedmý rok a má najeto hodně kilometrů,“ vysvětluje.
Dříve trávil Stanislav Bernard v autě spoustu času, nyní najede jen nějakých 40 tisíc kilometrů ročně. „Jednou jsem si to počítal. Za dobu, co podnikám, jsem asi devatenáctkrát nebo dvacetkrát objel zeměkouli,“ vyčísluje. „To si člověk normálně neuvědomí, těch kilometrů je skutečně hodně.“ A auto snů? „Momentálně vybírám nějaké nové auto. Koupím si něco silnějšího, chci si udělat trošku radost. Uvidíme, jaké budou podmínky a tak dále, ve hře je několik značek,“ dodává tajemně.
