Ministerstvo pro místní rozvoj k zadávání státní reklamy v pondělí vydalo nové pokyny. „Pozdě, ale přece. Aktivitu ministerstva vítám, i když je trochu s křížkem po funuse, protože největší rozmach měly dezinformační weby v letech 2014 až 2019,“ říká k nové metodice expert na dezinformace Roman Máca.
Počet dezinformačních webů i jejich čtenářů opravdu meziročně klesá, jejich roli v poslední době přebírají jednotlivci a skupiny působící na sociálních sítích. Vyplývá to z analýzy české dezinformační scény pro rok 2022 Bezpečnostního centra Evropské hodnoty (BCEH).
„Lidé jsou už často tyto weby líní číst, raději si pustí video některého z dezinformátorů, často se takto natáčejí třeba v autě na mobil a šíří do světa fake news,“ vysvětluje Máca. Dezinformátoři podle něj v takových videích často žádají své fanoušky o finanční příspěvek na svůj „boj proti establishmentu“.
Dezinformační influenceři
Právě sociální sítě jsou také podle Terezy Kráčmarové ze spolku Fakescapes díky svým algoritmům a celkovému dosahu pro dezinformátory nyní lepším nástrojem.
„Dezinformace se tam šíří i organicky, lidé si je přeposílají v různých skupinách. Platformy pro fake news se mění, nyní vedou sociální sítě jako Facebook, Twitter, Telegram a další,“ informuje Kráčmárová, která propaguje mediální gramotnost mezi dětmi a učí je rozpoznávat „fejky“ na internetu pomocí hry.
30. května 2023 |
Problematický je u dezinformačních webů podle Aleny Zikmundové z iniciativy Fair Advertising hlavně fakt, že peníze vybírané z inzerce jsou dezinformátorům posílány nevědomě.
„Pokud lidé posílají peníze dezinformátorům na účet na základě nějakého videa, je to jejich svobodná volba. Inzerci na webech ale často zadávají lidé z agentur a mnohdy nevědí, že tím podporují šíření fake news,“ vysvětluje Zikmundová.
Nejlepší obranou proti rozšiřování dosahu takových uživatelů či dezinformačních webů je podle Kráčmárové jejich ignorování. „Lidé tam zpočátku často chodili i za zábavou, vysmívat se falešnému obsahu. Tím ale nevědomě dezinformátory podporovali,“ upozorňuje Kráčmárová.
Financování fake news podle expertů nepřichází jen z reklamy. Ti největší tuzemští dezinformátoři se podle Mácy stali již i influencery a mezi svými fanoušky pořádají crowdfunding neboli skupinové financování na jejich soukromé účty.
„Fanouškům slibují, že za peníze budou pokračovat v boji za pravdu. Jsou to ty již známé firmy, Peterková, Tušl, Čermák, Zítko nebo pořadatelé různých demonstrací,“ vyjmenovává analytik.
„Ti největší dezinformátoři si u nás přijdou na velké částky. Soukromé firmy si to často hlídají, nechtějí si poškodit reputaci,“ doplňuje Zikmundová.
Ministerská metodika proto doporučuje například úřadům nebo státem ovládaným podnikům postupy pro zadávání inzerce, které firmy v soukromém sektoru už delší dobu běžně používají.
Peníze z daní do fake news
Část prostředků z veřejných zakázek na online inzerci putuje i k provozovatelům konspiračních a dezinformačních portálů. Na těchto internetových stránkách měly často nevědomky svoji inzerci například ČEZ, České dráhy, Česká pošta nebo Český rozhlas.
„Různé hoaxy a fake news neslouží jen propagandě diktátorských států. Přitahují velkou pozornost a s tím spojenou reklamu, pro dezinformační weby jsou proto velmi dobrým zdrojem příjmů. Metodika přispěje k tomu, aby mezi nimi nebyly peníze daňových poplatníků,“ napsal místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.
Je ostuda, že weby, které často slouží jako hlásné trouby Kremlu, žijí i z veřejných peněz. Na @mistnirozvoj jsme připravili návod, jak tyto infošmejdy odříznout od reklamy, kterou si tam zadával třeba ČEZ, Česká pošta, dráhy nebo rozhlas.
Díky @NFNZurnalistiky a @nelez_spolek.
Státní podniky si podle svých slov jsou vědomy rizik spojených s inzercí na dezinformačních webech. České dráhy (ČD) si například pravidelně aktualizují seznam „toxických“ webů.
„Už před časem jsme přijali opatření s cílem tomu předcházet a průběžně si aktualizujeme seznam webů s tímto toxickým obsahem. Můžeme tedy garantovat, že se inzerce ČD s naším vědomím na dezinformačních webech neobjevuje,“ uvádí národní dopravce.
Zadavatelé si mohou ve formě obchodní podmínky stanovit konkrétní pravidla, podle kterých se jejich inzerce zobrazí pouze v médiích, jež dostatečně splňují etické nebo žurnalistické standardy. Jako vodítko si mohou vybrat z palety nástrojů, které jsou v daném okamžiku aktuální.
V současné době jsou to například MediaRating Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, přehled dezinformačních webů spravovaný spolkem Nelež nebo výstupy tzv. jednotných měn měření návštěvnosti médií v Česku. Mezi tyto měny patří například NetMonitor, MediaProjekt nebo RadioProjekt a TVmetry.
„Nejúčinnější obranou proti dezinformacím je samozřejmě vzdělávání už od nejmladších let. Je potřeba zvyšovat schopnosti lidí dezinformace rozpoznat, o což se snažíme i v programech Digitálního Česka. To je ale běh na dlouhou trať, oproti tomu naše metodika může přinést pozitivní efekt velmi rychle, protože doporučuje už zavedené a osvědčené nástroje,“ doplnil Bartoš.
Statisíce měsíčně za lži na webu
„Touha vydělat peníze na strachu, obavách nebo frustraci by měla být co nejvíc potlačovaná. Vždyť největší české dezinformační weby si vydělají nižší jednotky statisíců za měsíc právě na reklamě, velmi často díky nevědomosti inzerentů. Ti tak podstupují nejen finanční, ale i reputační rizika,“ říká spoluzakladatel spolku Nelež Roman Číhalík.
To dokazuje také výzkum Prague Security Studies Institute (PSSI), podle kterého si pomocí reklamy mohou dezinformační weby vydělat až 190 tisíc korun měsíčně.
„Přestože to nemusí působit jako obrovská částka, pro malé týmy řídící dezinformační weby jde o solidní výdělek za relativně málo práce, vzhledem k tomu, že nedodržují novinářské standardy ohledně etiky či kvality výstupů a často přebírají obsah z jiných domácích a zahraničních médií,“ doplňuje projektová manažerka PSSI Kristína Šefčíková.
Tyto weby podle ní ale využívají vícero způsobů získávání financí, jako vybírání příspěvků od čtenářů, které není vždy transparentní, nebo prodej produktů pomocí e-shopu.
Otázkám spojeným s inzercí na dezinformačních a konspiračních webech se dlouhodobě věnují také komunikační agentury. Podle Kateřiny Hrubešové, výkonné ředitelky Asociace komunikačních agentur, znamená zveřejnění metodiky hlavně to, že stát bere problematiku dezinformací vážně.
„Nicméně doporučujeme, aby stát nezůstal jen u tohoto kroku, ale aby použil veškeré možné prostředky v boji s dezinformacemi, jako je například podpora mediální gramotnosti, transparentnost jeho rozhodnutí, spolupráce s novináři nebo podpora výzkumu dezinformací,“ konstatuje Hrubešová.
