Stará lidová moudrost radí pít do polopita a jíst do polosyta. Kdo se jí drží, tomu slibuje dlouhý život. Pravdivost tohoto přísloví potvrzují jak výsledky laboratorních pokusů, tak i příklady ze života.
Myši, kterým vědci sníží přísun energie s potravou na polovinu, žijí o 40 procent déle než myši, které mají potravy, co hrdlo ráčí. Obyvatelé japonského ostrova Okinawa ze zásady nejedí do sytosti a dožívají se požehnaného věku. Nikde na světě nežije tolik staletých jako právě na Okinawě.
Německá neuroložka Agens Flöelová z univerzity v Münsteru se pokusila zjistit, zda omezený příjem kalorií zvyšuje také kvalitu života ve stáří. Pro svůj experiment získala padesátku dobrovolníků ve věku od 50 do 80 let. Všichni měli mírnou nadváhu, ale jinak se těšili dobrému zdraví.
Flöelová rozdělila dobrovolníky do tří skupin. Jedna se držela svých dosavadních stravovacích návyků. Zbývající dvě přešly na dietu. První skupina o třetinu omezila příjem energie. Druhá skupina změnila zastoupení tuků v potravě. Nezdravé tuky s nasycenými mastnými kyselinami omezili a nahradili je zdravějšími tuky s nenasycenými mastnými kyselinami. Porce energie přijímané s potravou se nezměnila.
Nejzajímavější výsledky zaznamenali vědci u dobrovolníků, kteří omezili příjem energie. Jako jediní o něco zhubli. V průměru ztratili asi 2,5 kilogramu. Zároveň se jim zlepšila paměť. V testech dosahovali o pětinu lepších výsledků. Zbývající dobrovolníci mírně přibrali a paměť se jim nezlepšila.
Cítit je horší než sníst Studie německých vědců publikovaná v uznávaném vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences dokazuje, že omezený kalorický příjem má na organismus pozitivní efekt. Výzkum kanadských vědců vedených Luisem Rokeachem z univerzity v Montrealu však naznačuje, že kalorie samy o sobě organismu nevadí. Důležité je, aby o nich tělo nevědělo. Tak trochu podle přísloví, že co oči nevidí, toho srdce neželí.
Luis Rokeach zkoumal dlouhověkost kvasinek. V první fázi pokusů potvrdil známou pravdu. Omezený přísun cukru kvasinkám výrazně prodloužil život.
Cukr sám o sobě však nebyl „zabijákem“ kvasinek. To se ukázalo, když vědci zbavili kvasinky molekuly, s jejíž pomocí buňky vnímají přítomnost cukru. Kvasinky, které nedokázaly přítomnost cukru odhalit, stárly pomaleji, i když se v příjmu této látky nijak neomezovaly. A naopak. Pokud kvasinky nedokázaly konzumovat cukr, ale vědci jim dráždili „chuťové“ molekuly, pak si kvasinky věk neprodloužily. Věk kvasinek nezáležel na tom, co skutečně „jedly“, ale na tom, co si „myslely“, že konzumují. Není jasné, nakolik podobné mechanismy fungují i v organismu živočichů. Některé pokusy naznačují, že to nelze vyloučit. Například mušky octomilky se při omezeném příjmu potravy dožívají vyššího věku. Stačí však, aby potravu cítily, a „omlazovací“ efekt hladovky rázem slábne.
„Díky naší studii se zdá jasnější vazba mezi nadměrnou spotřebou cukru u současné populace a vzestupem chorob, které jsou typické pro vyšší věk. S tímto objevem se otevírají i nové možnosti pro boj s chorobami stáří,“ komentuje Luis Rokeach výsledky studie zveřejněné ve špičkovém vědeckém časopise PLoS Genetics.
