Špatně bude, až se nám bezdomovci hnusit přestanou
Pražský radní Jiří Janeček přitahuje pozornost spíš bezvýznamnostmi (jezdí rallye Paříž-Dakar) než tím, co by si zasloužilo kritické zkoumání (léta zastupuje město ve vedení Dopravního podniku hl. m. Prahy). Teď si ovšem vysloužil porci publicity díky svému plánu na odklizení bezdomovců z centra do sběrných míst na okraji města. Nevím, nakolik je takový plán funkční. Ale Janeček si za něj už teď může připsat jednu zásluhu: takový hodokvas morálního sebeuspokojení, jaký si užili jeho kritici, se nepřihodí každý týden. V internetových diskusích se lidé předháněli v tom, jak dát světu najevo, že oni nescházeli ve škole, když se učil holokaust. Ve stejném duchu se nesly reakce, jež jsme obdrželi do redakce. Protože Janeček chce zavřít bezdomovce do koncentračních táborů a jen Facebook nás dělí od nástupu nového autoritářského režimu.
Žádný ďábelský plán Vadí mi ta namyšlenost, s níž autoři předpokládají, že přicházejí s postřehem, který by nikoho jiného nenapadl. Ale vadí mi i disproporce toho přirovnání, jež vlastně poučení z hrůz 20. století trapně trivializuje. Kdyby holokaust spočíval v likvidaci „nepřizpůsobivých“, nikdy by nezaujal své unikátní místo v dějinách. Nacisté nezůstali u likvidace těch, kteří svojí jinakostí provokovali dav. Umanuli si zlikvidovat příslušníky určité skupiny bez ohledu na jejich chování či vnější znaky, bez ohledu na ekonomickou racionalitu i mínění části vykonavatelů. Ty bylo dokonce opakovaně třeba školit v tom, že zlikvidován musí být každý Žid bez ohledu na to, jak slušný a loajální se může zdát. Kdyby nacisté zůstali u eliminace lidí vyčnívajících svými vnějšími znaky, zapsali by se do dějin jen jako nejhnusnější hulváti éry, která byla v Evropě hnusná, kam se podíváš. Nikoli náhodou bylo oblíbenou rétorickou figurou německých diplomatů, že koncentrační tábory vymysleli Britové v Jižní Africe.
Janeček žádný ďábelský plán nemá, jen se veze na pocitu odporu vůči bezdomovcům. A jestliže je na jedné straně správné připomenout, kam takové přímočaré myšlení může vést, pak je taky správné připustit, že odpor proti bezdomovcům - těm otrlým a agresivním, kteří o jiný způsob života nestojí - je v zásadě normální a zdravý. Předstírat, že je neoprávněný a nepřijatelný, že ho vlastně slušný člověk nepociťuje, to si také vyžaduje potlačení lidskosti.
Připouštíme, že zdravotní pojištění by mělo nějak zohledňovat, jak kdo pečuje o své zdraví. Kouření škodí a obtěžuje ostatní, což je dostatečným argumentem pro jeho zakazování na čím dál více místech. A jdeme dál a zvažujeme zdanění nezdravých jídel. Zvyšujeme pokuty za odhazování odpadků, radnice a reklamní agentury na nás naléhají, abychom uklízeli po svých psech. Proti nadměrnému hluku se lze bránit soudně, i na světelné znečištění zákon pamatuje. Rozumí se samo sebou, že v přírodě si mimo vyhrazená místa nesmíme postavit stan nebo rozdělat oheň. Všechna tato pravidla považujeme buď za správná, anebo aspoň jejich cíl za přijatelný, a jejich porušování za trestuhodné. Ale jen pokud je neporušuje bezdomovec. V tom případě je zřejmě třeba si namluvit, že se vlastně nic nestalo. Co to je za mentální operaci?
Spontánní řešení Většina z nás dodržuje základní pravidla soužití sama od sebe a nečeká, až na nás přijde policie. Kdyby tak měla společnost fungovat, nikdy nebude dost policistů. Pravidla chování máme zvnitřněná, když je porušujeme, ozve se stud, pocit provinění a někde ve vzdálenějším horizontu vidina obtěžování úřady a pokuty. Nic z toho bezdomovce netrápí. Na obtěžujícím bezdomovci není nejhorší zápach, ani to, že nás obtěžuje nebo že okupuje veřejný prostor, který je tak ztracen pro normální používání. Nejhorší je setkání se ztrátou důstojnosti, s tím, že mu jeho degradace nevadí. Protože ztrátu vlády nad sebou si člověk má hnusit. Zle bude, až se nám hnusit přestane, až se bezdomovcům začneme podobat, protože nebudeme umět říct, co je vlastně na tom, jak žijí, špatně.
Mezitím se problém bezdomovectví řeší spontánně. „Usadila se nám parta bezdomovců ve sklepě. Švára jednou v noci přived partu kluků, který dělaj bojový umění, a ty si je podali tak, že jsme je víckrát neviděli,“ svěřil se mi soused. Historické paralely ho nezajímaly, zajímala ho bezpečnost vlastního sklepa. Neodvážil jsem se nic namítat, věděl jsem, že já mu žádné řešení problému jeho sklepa nenabídnu. Toto se bezpochyby občas odehrává na mnoha místech - před Janečkem i po něm. Pobouření nad plácnutím jednoho prostoduchého radního na tom nezmění nic. Ale nějaká změna pravidel, která bezdomovcům znepříjemní život humánnějším způsobem než nakládačkou v temném sklepě, by třeba mohla.
***
Na obtěžujícím bezdomovci není nejhorší zápach, ani to, že nás obtěžuje nebo že okupuje veřejný prostor. Nejhorší je setkání se ztrátou důstojnosti, s tím, že mu jeho degradace nevadí.
O autorovi| MARTIN WEISS komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
