Čeští sportovci mají za sebou nejúspěšnější zimní olympiádu v historii. V záplavě jásavých výkřiků a bouchání šampaňského by však neměla zapadnout jedna důležitá zpráva.
Čtyři ze šesti medailí nevyprodukoval žádný propracovaný sportovní systém, ale naopak malé samostatné tréninkové skupiny, které šly vlastní cestou. Za úspěchy rychlobruslařky Martiny Sáblíkové i lyžařky Šárky Záhrobské stojí shodně svérázní trenéři, kteří se vzepřeli zaběhnutým (a nefunkčním) pravidlům, postavili si hlavu a pustili se do boje s větrnými mlýny. Zatímco Kanada v posledních letech investovala desítky milionů dolarů do programu, který z jejích sportovců udělal nejúspěšnější výpravu her, v Česku musíme čekat, jestli se zase „nezblázní“ nějaký tvrdohlavý trenér.
Pro stát a funkcionáře jednotlivých svazů by proto měl být Vancouver varováním. Trenéry, jako jsou Petr Novák nebo Petr Záhrobský, to totiž nemusí bavit věčně. A pak bychom mohli být rádi, že se Česko v medailovém pořadí zemí vůbec objeví.
