Sedmdesátiletý bývalý učitel Jaroslav je v důchodu čtyři roky, po práci se mu ale pořád stýská. Je ve velmi dobré kondici. A taky je „v obraze“: zajímá se nejen o společenské a politické dění, ale i o sport a o každý pokrok ve vědě a technice - a ovšem o pedagogiku. S počítačem si rozumí stejně dobře jako dnešní třicátníci, nečinnost by ho ubíjela.
Naštěstí je daleko široko známý jako „ten, který umí dělat diplomky“. Podle vlastních slov už jich má na kontě dvaadvacet. A k tomu sem tam vypracuje i nějakou tu seminární práci. Je pyšný, že to nedělá pro peníze, ale proto, že má rád výzvy a rád se dozvídá nové věci. Dnes už můžu říct pravdu „První diplomka byla přirozeně ta moje,“ vzpomíná Jaroslav. Druhou ale dělal téměř zároveň pro svou tehdejší ženu. „Pak přišel kamarád, který měl už ke konci studia dost náročný úvazek jako trenér. Jestli bych mu jeho diplomku, když umím psát na stroji, nepřepsal. Už nevím, co mi za to tenkrát slíbil, ale pamatuju si, že ten rukopis nenesl a nenesl.
Až jednou zavolal, že je v hrozným průšvihu, jestli bych k němu nemohl přijít. Vzal jsem přenosný psací stroj, že mi bude diktovat, ale ukázalo se, že vlastně nemá co. Zato oslavoval nějaké vítězství v zápase. Během hodiny mezi publikacemi o basketbalu, kterého se měla diplomka týkat, usnul. Já ho tehdy podržel a do rána práci napsal prakticky celou za něj. Když jsem přijel po dvaceti letech na absolventský sraz, zrovna stál se skleničkou v ruce a říkal ostatním: Teď už je to promlčený, tak vám řeknu, jak jsem přišel ke svému vysokoškolskému diplomu.“
Právě teď pracuje Jaroslav na bakalářské práci pro matku tří dětí, která to taky nestíhá, přitom bez diplomu se v učitelském místě, které zastává, neudrží. „Seženu si literaturu, ale hlavně si napřed vždycky na internetu proklepnu vedoucího té práce. Co dělá, v čem je odborník, co by mohl ocenit. Někdy najdu v jeho skriptech i chyby.“
O diplomových či rigorózních pracích se v poslední době mluví skoro všude. Tedy aspoň o některých. Ve skutečnosti jich ale na vysokých školách leží statisíce a další statisíce jich právě vznikají.
Někoho možná napadne: K čemu jsou vlastně dobré? Definice je zřejmá: Diplomová práce má prokázat, že je student schopen samostatně a tvůrčím způsobem zpracovat odborné téma. Forma je víceméně daná, rozsah prakticky neklesá pod 60 stran, často přesahuje stovku.
Diplomka jako začátek kariéry Představa, že by mohl Jaroslav vyrábět diplomky na jakékoli téma, je přirozeně nesmyslná. Například letošní absolvent Vysoké školy chemickotechnologické Petr Jansa přinesl ve své diplomové práci originální řešení prvního stupně syntézy 4-isopropylcyklohexylmethanolu. To ani nevyslovíte.
Petr Jansa s tím však zřejmě udělá díru do světa. Jde totiž o velmi drahou syntetickou vonnou látku, kterou lze nepochybně dobře uplatnit na světovém trhu. Však taky po skončení magisterského studia nastoupil do společnosti Aroma Praha a v současné době se zabývá převáděním výsledků vlastního laboratorního výzkumu do průmyslové praxe. Přestože se umístil na prvém místě v přijímacím řízení na doktorské studium, dal přednost nástupu k potenciálnímu uživateli výsledků diplomové práce s tím, že mu bude umožněno distanční doktorské studium.
Prorektor Vysoké školy chemickotechnologické Pavel Hasal je neskrývaně udiven dotazem, jestli je možné, že by se objevily plagiátorské práce, o nichž se mluví v souvislosti s plzeňskou právnickou fakultou, i na jeho škole. „V oboru založeném na experimentu a výpočtu je to prakticky vyloučené,“ tvrdí, aniž se stačil z otázky úplně vzpamatovat.
Na další otázku, co se s diplomkami po obhajobě stane, už ale odpovídá v klidu: „Možností je několik. Pokud diplomant shromáždil dostatek kvalitních výsledků, jsou publikovány formou článku v odborném časopise, nejlépe mezinárodním.“
Téma diplomové práce může ale podle prorektora představovat také dílčí oblast rozsáhlejšího vědeckého projektu (grantu) a výsledky se pak stávají součástí výstupů, především odborných publikací. Pokud je tématem diplomové práce problematika, která je předmětem spolupráce vysoké školy a průmyslového nebo jiného partnera, její výsledky pak obvykle nacházejí velmi rychlé uplatnění v praxi. „Diplomant ale může ve své práci řešit i teoretický problém, který je akademické povahy, například problém, o kterém není jisto, zda má očekávané, či vůbec nějaké řešení. V takovém případě student vlastně zjišťuje, kudy cesta vede, nebo nevede. Využití výsledků pak znamená přínos obecnému poznání,“ vysvětluje Hasal.
Není pochyb: Mluvit o diplomkách všeobecně jako o něčem, co lze odbýt nebo opsat, by byl hřích. Neochvějná péče pomohla Probírat se jimi je ale zajímavé. Autorka těchto řádek to zkusila, přirozeně nikoliv v oboru, který by pro ni byl španělskou vesnicí, ale na Pedagogické fakultě UK. První dojem byl - obdiv.
Práce, vesměs více než stostránkové, nemohly vzniknout za noc, ba ani za týden či měsíc. „Štábní kultura“ vzbuzuje respekt. Každá dokonale knihařsky zpracovaná diplomka má na jedné z prvních stránek větu: Prohlašuji, že jsem DP (diplomní práci) vypracoval(a) samostatně, s použitím uvedených pramenů a literatury.
Na další straně následuje většinou poděkování, zpravidla konzultantům a vedoucímu práce. K vidění jsou ale i poděkování rozsáhlejší: „Děkuji své milované přítelkyni za neochvějnou péči, kterou mi v průběhu psaní práce poskytovala. Děkuji svým rodičům, že vydrželi čtvrtletní odloučení, během kterého jsem se z Prahy nedostal domů.“
Pokračování na straně 27
Diplomka: Dík rodičům a...
Dokončení ze strany 25
Po poděkování následuje obsah a dále anotace, tedy vymezení tématu a to nejen v češtině, ale i v angličtině. Důležitý je výpis použité literatury a informačních zdrojů, přičemž elektronické zdroje se uvádějí zvlášť.
A samotné práce? Některé byly velmi zajímavé. Jedna diplomantka třeba popisuje, jak se pokusila zavést ve skupině žáků prvního stupně základní školy techniku volného textu. Děti mohly psát o čemkoli, jakýmkoliv způsobem, samy nebo ve skupině a nestresovat se gramatikou, která v první fázi nehrála žádnou roli. Další práce se zabývala leváctvím. Novinář ale nemůže nezaznamenat, že to, co přináší diplomní práce na deseti stranách a v několika grafech a tabulkách, by bylo možné napsat zhuštěně do jednoho odstavce. Poučení: Psát diplomní práci znamená mimo jiné naučit se dělat z jednoduchých věcí složité.
