Polemiku vyhledávají znalci jako skvělou disciplínu, která zřetelně odhaluje myšlenkovou a formulační zdatnost zúčastněných. Jsou však i tací polemici, kteří si život zjednodušují tím, že porušují její pravidla. Například tím, že neargumentují k věci, ale k osobě. Buď pravidla neznají, nebo na ně kašlou v domnění, že jim to pomůže.
Příkladem takového invalidního diskutéra budiž Jiří Paroubek, který si na svém úterním blogu vyřizoval účty s Lubošem Dobrovským. Nechme stranou meritum polemiky a věnujme se technice. Aby presumptivní premiér podpořil svou tezi, podsunuje čtenáři, že jeho odpůrce je, šetrně řečeno, mentálně indisponován: „Pan Dobrovský si buď záměrně vymýšlí, anebo - což je lidsky smutné - už si nepamatuje ani to, co slyšel den předtím.“ Je to trapné a podpásové. I kdyby to byla pravda (jako že není), bylo by to od Jiřího Paroubka velmi sprosté a nevkusné. Takhle je to čirá ubohost. Hlavně nepoužívejme dvojí metr, jak žádá JP ve svém předchozím, předvánočním blogu. Zde hájí funkcionáře ČSSD (dnes již bývalého), který byl odsouzen za to, že napadal lidi. A jelikož si pan Paroubek myslí, že tomuhle stranickému příteli v čtenářových očích pomůže, přidává: „členem Rady hl. m. Prahy za ODS je člověk, který byl v nedávné minulosti pravomocně odsouzen. Tím důvodem odsouzení (a není to tak dlouho, co se to stalo) bylo, že pan radní řídil auto, které havarovalo, a při havárii zahynula jedna žena.“ I kdyby byl členem ODS Belzebub, ČSSD to nezbavuje odpovědnosti za to, že si volí funkcionářem agresivního násilníka.
A pokud jde o neúmyslné zabití při dopravní nehodě, je třeba panu Paroubkovi připomenout, že podobný neblahý zážitek, jako pražský radní, mají za sebou dva bývalí kandidáti ČSSD na prezidenta (Bureš a Motejl) a jejich kompetenci to nijak nesnižuje.
Tím nechci srovnávat dopravní nehody pánů Bureše či Motejla s nehodou radního Langmajera, o které se v médiích navzdory pocitům JP psalo. Chci jen poukázat na rozdíl mezi úmyslným a neúmyslným trestným činem, který předsedovi ČSSD uniká.
Nádherný výpadek paměti předvedl též ekonom Tomáš Sedláček v rozhovoru ve středečních LN. Kdyby nebyl text doprovázen fotografiemi, mohli bychom si myslet, že Sedláčkovi je nejméně osmdesát. Zlikvidoval své kritiky poznámkou, že „o nich nikdy neslyšel“. Ekonom, kterého Sedláček nezná, si neškrtne. Rychle zapomněl na doby, kdy sám byl neznámým studentem a tudíž podle vlastní logiky neměl nárok kohokoli kritizovat. Posuzovat pana Sedláčka smějí prý jen filozofické autority formátu Jana Sokola či Tomáše Halíka.
Pan Sedláček by mohl založit univerzální kecací školu. V ní by například doktorát z medicíny mohl získat někdo za pěknou báseň o operacích kýly a žlučníku, ovšem posuzovat by ji musel nějaký hodně populární strojní inženýr.
Pondělí JAZYKOVÁ Úterý CHLÍVEČEK Středa ARCHIV Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Pátek STŘELNICE Sobota ZKRATY A VÝBOJE
ORDINACE Ondřeje Tučka Petra Kamberského Petra Zídka Petra Koláře komentátorů LN Ondřeje Štindla
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA komentátor LN
