BRNO Jak se Brnu vracejí peníze vložené do kultury? Na Ekonomickosprávní fakultě Masarykovy univerzity srovnávali různé aspekty financování divadel. S každou korunou zaplacenou za vstupenku dá Brňan v průměru korunu a 57 haléřů jinam, říká Simona Škarabelová, která analýzu zpracovávala.
* LN Zástupci brněnských divadel dosud s oblibou tvrdí, že každá koruna ze vstupného se promění ve tři koruny, které lidé utratí jinde. Váš výzkum to nepotvrdil?
Tak optimistických výsledků se nám při výzkumu bohužel nepodařilo dosáhnout. Když zprůměrujeme dodatečné výdaje návštěvníků Národního divadla v Brně, Městského divadla Brno a Centra experimentálního divadla, dostaneme hodnotu 1,57. To znamená, že když návštěvník divadla zaplatí korunu za vstupenky, vydá v průměru korunu a 57 haléřů na jiné vedlejší výdaje. Jsou to například částky za dopravu, možná mu někdo bude hlídat děti, zajde si před divadlem na večeři, dámy si koupí něco pěkného na sebe, zajdou na kosmetiku a ke kadeřníkovi či si při představení koupí program nebo občerstvení.
* LN Jak přesné takové vyčíslení může být?
Každý výzkum pracuje s jistým zjednodušením. Z velkých divadel se vrátily vyplněné dotazníky od sedmnácti a půl procenta z celkem 6200 oslovených, což je velká úspěšnost. Centrum experimentálního divadla teprve začíná pracovat s databází abonentů, proto jsme obdrželi jen 70 vyplněných dotazníků – a to zřejmě nelze brát jako reprezentativní vzorek tamních tří scén. Nepřesnosti mohou pochopitelně nastat například při odhadu výše výdajů, které uvádějí sami abonenti.
* LN Poměr jedna ku třem ale uvádějí i odhady Divadelního ústavu a dalších institucí. Bylo by potřeba je přehodnotit?
Odhady ústavu i dalších institucí pracují převážně s údaji zahraničních výzkumů. Jediný výzkum tohoto druhu realizovala v ČR Marketingová laboratoř Ostrava v roce 1999, a to u čtyř mimopražských divadel. Jim vyšel poměr 1:1,89. Přehodnocovat výstupy ale není třeba. Určující roli totiž hraje výše vstupného. Pokud bychom čistě pro zajímavost vztáhli výdaje brněnských návštěvníků divadel k výši vstupného z analýzy mimopražských divadel, byl by dodatečný výdaj Brňanů 3,6, takže bychom hravě překonali i odhady Divadelního ústavu. Návštěvníci Centra experimentálního divadla mají například výdaje na nové šaty, kosmetiku a kadeřníka téměř nulové – dosáhnou ale vyššího podílu dodatečných výdajů vzhledem k nižší ceně vstupenky, než je tomu u klasických „kamenných“ divadel.
* LN Proč se ale divadla snaží uvádět poměr co nejvyšší?
Když budete chtít doložit těm, kteří rozhodují o výši poskytovaných veřejných finančních prostředků, jak jste nejen úspěšní v prodeji svých služeb a produktů, ale hlavně jak jste přínosní pro místní ekonomiku, bude vyšší číslo pádnějším argumentem. Dáváte zkrátka vydělat nejen divadlu, ale i dalším sférám ekonomiky, podporujete zaměstnanost. Je nutné si ale uvědomit, že je to jen jeden z přístupů jak sledovat výkonnost či úspěšnost divadla. Ekonomy bude zajímat například soběstačnost, umělce počet ocenění od kritiků, uměleckých rad či diváků.
* LN Zmínila jste podobný průzkum z roku 1999. Změnila se za osm let struktura toho, za co lidé kvůli návštěvě divadla utrácejí?
Až na drobnosti je velmi podobná, bez velkých změn. Nejvíce z návštěvníků divadel těží restaurace, hospůdky a bufety. Výdaje na občerstvení před, v průběhu i po přestavení jsou ve všech tuzemských výzkumech nejvyšší. Následují ostatní výdaje, tedy nákup CD a DVD nosičů či knih, který samozřejmě v roce 1999 ještě nebyl tak rozšířený. Třetí nejvyšší jsou výdaje na dopravu – pro zajímavost, u Městského divadla Brno převažuje ze 76 procent osobní automobil, což by divadlo mohlo zohlednit větší nabídkou parkovacích míst. Další v pořadí jsou výdaje na program. Částky za kadeřníka, kosmetiku, případně manikúru jsou nejnižší ze všech sledovaných výdajů. Jednak proto, že je uvádějí zpravidla ženy, a jednak proto, že celková vynaložená suma na tyto služby se liší podle toho, jakou váhu jí ženy dávají – zkrátka podle toho, zda by ke kadeřníkovi nešly „i tak“. Za kadeřníka nejvíce utrácí návštěvnice Národního divadla v Brně, což by mohlo souviset s reprezentativností prostor opery Janáčkova divadla i činohry Mahenova divadla.
* LN Částky, které brněnská radnice do kultury vkládá, jdou ročně do stovek milionů. Je to v přepočtu na obyvatele srovnatelné s jinými městy?
Myslím, že by bylo obrovské zjednodušení srovnávat se s jinými městy, respektive porovnávat mezi sebou jednotlivá města. Museli bychom totiž zohlednit i šíři kulturní nabídky. Brno je druhé největší město v republice, které se kromě veletrhů, obchodu a průmyslu pyšní také velkým počtem univerzit, širokou škálou kulturního vyžití, kvalitní sociální a zdravotní péčí a podobně. Je logické, že výdaje na kulturu, stejně jako jiné veřejné výdaje budou vyšší než například v Břeclavi. Když to velmi zjednoduším, tak velké město má hodně obyvatel, tím pádem více peněz na daních, tedy větší balík peněz k přerozdělování. Obyvatelé díky tomu mají větší nabídku služeb, lepší dostupnost a díky větší konkurenci různých poskytovatelů pravděpodobně i vyšší kvalitu služeb.
* LN Na radnici často padají srovnání výdajů na kulturu a na sport. Budou někdy divadla tak lákat sponzory jako třeba fotbal?
Podíl sponzorství na kultuře obecně nepřesahuje ani ve vyspělých evropských ekonomikách pět procent. Obávám se, že divadla z tohoto průměru nevyčnívají a že v budoucnu nelze očekávat žádné razantní zvýšení. Sponzorství umění a kultury je totiž zásadně odlišné od sponzorství sportu. Jednak se liší publikum, které je celkově starší, vzdělanější, lépe situované a méně početné. A co je důležitější – umění není tolik zajímavé pro média. Z hlediska cílové skupiny je více zaměřeno na takzvanou tržní niku, tedy prostor vymezený specifickým žánrem a způsobem distribuce. Když bych se na věc ale chtěla podívat s nadějí a optimismem, mohla bych pracovat s faktem, že sponzorství sportu je nákladné a přesycené, takže by tu mohla být naděje pro sponzorství umění. Studie firmy Toshiba dokonce zjistila, že čtyřikrát více lidí chodí do muzeí a galerií než na fotbal. Jenže sponzoři jsou stále přesvědčeni, že sponzorství umění je spíše záležitostí firemní pohostinnosti a image, nikoli marketingových cílů.
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
