Na jejím začátku bylo psychodrama Scheremschnitt, které v roce 1963 napsal německý psycholog a dramatik, představitel alternativních, improvizovaných žánrů Paul Pörtner. Jeho téma – vraždu pianisty – použil autor jako experiment, jak lidé vnímají, či nevnímají realitu. V roce 1976 si z tohoto díla vypůjčili dějovou linku američtí divadelníci Bruce Jordan a Marilyn Abramsová a svou hru uvedli pod názvem Shear Madness ve městě Lake George. Do improvizací herců se postupem času čím dál tím víc zapojovalo publikum. „Pokud diváci mají na jazyku něco vtipného, nechte je mluvit,“ doporučoval Jordan svým kolegům.
Zápis v Guinnessově knize rekordů Hra se přičiněním publika vyvinula v interaktivní komedii, ve které je možné opravdu všechno. V tom také vězí její kouzlo a úspěch. Tři její nastudování v USA jsou zapsána v Guinnessově knize rekordů na prvních třech místech nejdéle hraných činoher v historii amerického divadla, bostonská inscenace, která je stále na repertoáru, je zaznamenána jako druhý nejdéle uváděný nemuzikálový titul na světě. Byly uvedeny už na 36 místech světa. Podle režiséra Petra Novotného je hra Splašené nůžky splněným snem snad každého divadelníka:
„Nepřestává nás lákat pokušení zbourat pomyslnou stěnu mezi jevištěm a hledištěm, k čemuž si dopomáháme takzvaným zcizováním, tedy vystupováním z postav. Na chvíli se tváříme, že roli můžeme odložit jako kabát a oslovit diváky přímo sami za sebe. Díky tomu nám mohou bez uzardění říkat do očí, co si o nás myslí, a z každé reprízy je originál. Splašené nůžky jsou navíc nezvyklou detektivkou: umožňují divákům přechytračit autora a za něj rozhodnout, kdo je vrah.“
