Propuštěné dívky by se měly připravit i na projevy hulvátství, říká psycholog

Lidovky.cz: Dívky na záběrech po propuštění vypadají vyčerpaně a pohuble, ale komunikují. V jejich tvářích je možné vidět radost, zároveň strach i zděšení. Co prožívají? Jsou v šoku?
Teď jsou spíše v takovém příjemném šoku, řekl bych. Samozřejmě je vidět, že dívky hodně strádaly, a to jak fyzicky, což se na nich podepsalo, tak psychicky. To je většinou ještě horší než fyzické strádání. Nyní jsou ve fázi radostného zjištění, že jsou konečně doma, a to bude nějakou chvíli trvat. Je tam ale určité riziko či spíše pravidlo, že psychika se s tím vypořádává po svém - nejprve nastává určitá setrvačnost a poté přichází potíže, které mohou člověku výrazně komplikovat život.

Lidovky.cz: Zmiňujete, že přijde vystřízlivění z radosti, že jsou zpátky mezi svými příbuznými. Co je bude čekat, na co se mají připravit?
To může být za krátko. Všimněme si, že jedna z dívek (Antonie Chrástecká - pozn. red.) říkala, že má strach usnout, aby se neprobudila ze zlého snu. To je dosti symptomatické . Neustálá úzkost a strach. Je možné, že budou mít problémy ve spánku, to znamená děsivé sny a poruchy spánku. Pokud byly dlouho ve stísněných prostorách, jak bylo naznačeno, mohou mít strach z uzavřených prostor, úzkostné stavy, panické stavy. Mohou mít problémy i v mezilidských vztazích. Okolí samozřejmě nebude schopné pochopit, co se děje, jak se k nim chovat, což může být pro dívky velmi náročné. Obě jsou šťastné, že to takhle dopadlo, ale mají před sebou ještě velký kus cesty, aby se mohly vrátit do běžného života.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Lidovky.cz: Je vůbec možné se naplno vrátit k předchozímu životu a za jak dlouho se budou moci dívky zapojit třeba běžného fungování, pracovního procesu? 
Těžko říct, za jak dlouho. Pokud budou fyzicky v pořádku, a ony pravděpodobně za přispění medicíny budou, tak myslím, že do nějaké formy běžného života by bylo nejlepší se zapojit co možná nejdříve. Po nějaké době odpočinku, pochopitelně. Mají zázemí, rodinu. Potom by bylo vhodné vyhledávat takové aktivity, které jsou jim příjemné a při kterých budou v kontaktu s ostatními lidmi, aby nedošlo k nějakému uzavírání se do sebe, izolaci před společností. To bývá vždycky spíše nebezpečné.

Jiří Brančík PhDr. Jiří Brančík je primářem psychologického oddělení ve Vojenské nemocnici v Brně.

Lidovky.cz: Lidská psychika dokáže částečně zapomenout na nepříjemné zážitky. Je možné, že i dívky po nějaké době vytěsní hrůzostrašné momenty z dvouletého zajetí?
Myslím, že mají velkou šanci se s tím nějak vyrovnat a přijmout to, co se stalo, jako fakt. Samozřejmě zapomínáme na nepříjemné momenty, ale takhle traumatický zážitek vytěsnit nepůjde. Pokud nejsou nějak silně psychicky oslabené - tím myslím spíše před příhodou, ve smyslu, že by byly zranitelné - tak je předpoklad, že se po nějaké době mohou takřka vrátit k normě. Budou mít ovšem velké životní zkušenosti. Ty mohou využívat v prospěch svůj i ostatních.

Lidovky.cz: Dá se pocit po propuštění z dlouhodobého zajetí připodobnit odchodu z vězení? Vidíte v tom nějakou podobnost?
Do určité míry snad ano, ale pro vězně není takový zážitek tak traumatický, protože drtivá většina vězňů se dokáže částečně aklimatizovat a navíc je jejich pobyt ve vězení jasně zarámovaný. Ví, že je musí tehdy a tehdy pustit, kdežto v tomto případě byla naděje velmi kolísavá. Dovedu si představit, že to byla spíše beznaděj. To naznačuje i to, že byly donuceny mluvit o závětích. Řekl bych, že toto bylo mnohem horší než vězení.

Výkupné, diplomacie? Klíčovou roli při záchraně dívek sehrály rodiny. Nevzdaly se

Lidovky.cz: Jak by se k dívkám měla chovat rodina a jejich kamarádi? Zatím jsou Hana a Antonie jen v kontaktu s příbuznými. Kdy by se jim měli ozvat i přátelé?
Myslím, že ze strany okolí je nutná hlavně tolerance a respektování jejich potřeb. Kamarádi by se měli spojit nejdříve s rodinami a zeptat, zda by vadilo to a to. Pokud by dostali odpověď, že to zatím není vhodné, tak by to měli plně respektovat. To není o odmítání poskytnout dívkám pomoc, ale spíše o respektování doby, kterou obě potřebují, než budou schopny normálně komunikovat.

Lidovky.cz: Co udělá s psychikou dívek vědomí, že téměř každý zná jejich příběh a ví, čím si prošly?
Bude to pro ně asi nepříjemné, protože se dá předpokládat, že se potkají i s vulgárními reakcemi. Bylo by dobré se na to připravit. Třeba alespoň tak, že se nejprve nebudou pohybovat po venku samy, ale v doprovodu svých nejbližších a kamarádů. Měly by být připravené na to, že se mohou setkat s hulvátskými projevy. Tomu se asi zabránit nedá.