Jenže na to je Maslowská až moc dobrá autorka a nic není, jak vypadá. Ze dvou zdivočelých Rumunů živících se odřezky šunky a čokoládkami, Dziny a Parchy, kteří obtěžují a děsí řidiče na dálnici, se znenadání vyklubou jen dva mladí Poláci ve večírkovém a drogovém rauši. Když z něho procitnou, nevědí, kde jsou, ani jak se do hlubokých lesů vůbec dostali.
Po divoké jízdě přichází kocovina. A nutnost návratu do běžného života, který ovšem začíná být problémem. Parcha je seriálová hvězda a potřebuje být na druhý den ráno v práci. Dzina zase zapomněla vyzvednout své dítě ze školky, neví, co s ním je, a začíná ji trápit svědomí. Jenže cesta zpět do Varšavy je skoro stejně divoká jako z ní. Lemovaná setkáními s „prostými“ Poláky zmítanými xenofobními náladami, antisemitismem, frustracemi z nenaplněného osobního života a mediálním zblbnutím.
Výlet, který se zpočátku zdál jako skvělá maškarní zábava, se mění ve rmutnou cestu k uvědomování si životní prázdnoty. Jiří Mádl jako jeden z „Rumunů“ v této inscenaci na divadelním jevišti debutuje. A nevede si špatně. Snad jen na začátku se není možné zbavit dojmu, že to s pitvořením přece jen trochu přehání. Ale dá se to omluvit tím, že je jeho postava zdrogovaná. Teresa Branna z Jihočeského divadla s ním vcelku drží krok, i když občas není tak přesvědčivá jako Mádl a v její intonaci je místy možné zachytit tóny výrazové nejistoty. Scéna Martina Chocholouška se přizpůsobila žánru road movie a časté změně dějišť. Pracuje s metonymií, s detailem, s menšími objekty dokreslujícími dějiště. Jsou jednoduše přinášeny a zase odnášeny samotnými herci anebo spouštěny z provaziště. Občas, jako v případě papundeklových stromů znázorňujících les, si i trochu z divadelních konvencí utahují. Většinou se ale hraje na prázdné scéně a vše stojí především na hercích.
Z těch je nutno zmínit ještě precizní a žánrově přesné výkony Jiřího Ornesta a také Petera Hoskinga.
Inscenaci ale přece jen v závěru trochu dochází dech. Hlavně zásluhou psychologizujícího civilismu, který se objevuje v okamžicích závěrečného účtování. Najednou jako by se tvůrci rozhodli, že nyní je třeba být zcela vážným. A jde se na to bohužel přes hereckou „pravdařinu“. Místo důsledné analýzy a odstupu od postavy, nastupuje vciťování a ztotožnění se s ní. Spěje se k tragickému závěru. Ale především u sebevraždy Dziny vychází najevo, že se přece jen něco zanedbalo. Důsledné vystavění postavy, které by podobné zakončení umožňovalo. Na začátku je zkrátka zábavy až příliš, bez jakýchkoli tragických náznaků, na konci je zase příliš tragiky, o níž se moc neví, z čeho vlastně vznikla. Nějak ovšem ani nevysvítá, proč je to celé vlastně hrané anglicky a s českými titulky. Ale řekněme, že je to prvek ozvláštnění. A nejspíš také atrakce pro turisty.
Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky v angličtině s českými titulky
Autor: Dorota Maslowska Režie: David Peimer Divadlo Na zábradlí Praha, premiéra 3. června
