Pátek 19. července 2024, svátek má Čeněk
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Dluh – adrenalinová atrakce

Česko

KOMENTÁŘ

Systematicky a dlouhodobě přistupujeme k veřejným financím nezodpovědně

Na internetové stránce www.verejnydluh.cz jsem spustil adrenalinovou atrakci: skok do hlubokého veřejného dluhu. V reálném čase můžete vidět, jak letos každou jednu sekundu poskočí český veřejný dluh o 5705 korun. Zpestřit den si můžete i dalšími údaji – můj oblíbený je třeba dluh připadající na jednoho obyvatele. Dělá to něco přes sto tisíc a nějaké drobné.

Veřejný dluh zlomil hranici jednoho bilionu korun. Pokud je vzhledem k síle ekonomiky ve stabilním poměru, dá se zvládnout. Loni byl 29,8 procenta HDP. Do dvou let budeme zřejmě na 40 procentech HDP. Ato už je problém! Někdy kolem roku 2012 budeme platit jen na úrocích 100 miliard korun ročně.

Ano, v Evropě jsou horší případy. Ano, jsme v recesi. Ale na to říkám: K veřejným financím přistupujeme nezodpovědně systematicky a dlouhodobě. Do diskuse nově dávám teoretickou argumentaci a praktickou případovou studii.

Myšlenky, které se nám hodí Nejprve teorie: kroutím hlavou nad tím, jak od někoho slyším kritiku konceptu neviditelné ruky trhu Adama Smithe, aniž bychom převzali také jeho etiku. Říkáme klišé o selhání trhu, když jsme předtím pohrdali morálkou. A obdobně, nelze se přece teď opřít o J. M. Keynese a pumpovat peníze do ekonomiky, když jsme hodili za hlavu jeho další argument o přebytkovém rozpočtu v době prosperity – aby bylo na časy zlé.

Peníze ze státní pokladny jsou krásná a přepychová věc, ale ekonomický růst si za ně nekoupíš.

Nejde rozhazovat v dobrých časech a ještě více ve špatných časech. Jsme natvrdlí, pokud si vezmeme polovinu z idejí velkých ekonomů.

Sáhneme po myšlenkách, které se nám zrovna hodí do krámu.

Nyní případová studie: jsem přesvědčen o tom, že v praxi jsme nebezpečně krátkozrací, nekonzistentní a neféroví. Tyto tři kazisvěty cítím z posledních prohlášení některých politiků.

Přidávají se k nim ale i někteří zaslepení podnikatelé nebo odboráři.

Vzniká nebezpečná lobby.

Jsme krátkozrací, když říkáme: a) chceme šrotovné! V rozpočtu na dálnice chybí miliardy! Snižme DPH tomuto a tamtomu odvětví… A zároveň nevidíme, že b) za to všechno platíme dluhopisy. A ty si dnes rády koupí třeba banky. Když na podnikání nedostanete úvěr ani u své banky, může to být z důvodu, že váš projekt přebilo lákadlo banky koupit raději státní dluhopisy.

Nekonzistentní jsme, když opět říkáme: a) chceme šrotovné! V rozpočtu na dálnice chybí miliardy! Snižme DPH tomuto a tamtomu odvětví… b) a k tomu všemu ještě rychle přijměme euro, jak slyším od podnikatelů. Bohužel takto to nejde dohromady. Jsme nekonzistentní, protože volbou a) navyšujeme rozpočtový deficit, ale pro volbu b) potřebujeme naopak schodek snižovat. A fair-play? Udělali jsme ořezávátko ze střední třídy. Jedna partaj snížila nejvíce daně nízkopříjmovým lidem. Z rozhodnutí té druhé nejvíce ušetřili zase ti nejmajetnější.

Aby nevznikla mýlka. Jasně že je třeba podporovat průmysl, zaměstnanost. Jasně že potřebujeme nové dálnice. Jasně že by asi každý z nás rád platil nízké daně. Ale předtím si to nejdříve musíme srovnat v hlavě, co vůbec chceme a za jaké peníze. Vyšší daně a moderní sociální stát? Anebo nižší zátěž a liberálnější přístup? Co vy na to?

Než to rozlouskneme: při pohledu na tu webovku, přijde mi teď prostě férovější, aby sám stát vykročil k úsporám. To je ta nejlepší odpověď na recesi. A aby začal u sebe. Veřejné zakázky, výběrová řízení – tam je největší potenciál k úsporám. Sázím na to malou plzeň!

Na příkladu dálnic: teď není ten správný čas plakat nad tím, že je potřeba dalších 10, 20 miliard korun. Teď je ten nejlepší čas domluvit kontrakty velice tvrdě tak, aby příští kilometr dálnic byl levnější, než tomu bylo loni. Za stejné množství peněz musíme postavit více kilometrů dálnic.

A teď jedna z možností, jak tu adrenalinovou atrakci přežít: Nechť od teď každá novinka v zákoně obsahuje řešení dopadu na státní rozpočet. Ať navrhující poslanec, prosazující ministr povinně dávají hlavu na špalek a říkají: Tento návrh bude stát X korun.

Pokud ho odmávneme, budeme muset ve stejnou dobu buď zvýšit daně o Y, anebo škrtnout jiné výdaje o Z. Jako motivaci doporučuji 30 až 50 procent z platu politika vyčlenit na zvláštní variabilní bonusy přidělované na základě míry dodržování a naplňování tohoto pravidla. Jinými slovy – chcete být populisté? Dobře, ale s platem půjdete dolů o padesát procent.

Cílem je vyvolat odpovědné chování vůči rozpočtu a osobní motivaci k dobrým výsledkům. Nechytit se do dluhové pasti, jako se to stalo Maďarům. Řešení současných trablů je v našem mozku, v překonání naučených klišé a v chytřejší politice. Osobně tomu říkám nová realita.

Nechť od teď každá novinka v zákoně obsahuje řešení dopadu na státní rozpočet. Ať navrhující povinně dávají hlavu na špalek: Tento návrh bude stát X korun.

O autorovi| Aleš Michl, analytik Raiffeisenbank e-mail: ales.michl@volny.cz

Autor: