Kluci by měli chodit na vojnu, chybí jim odvaha a vychování, říká pilot RAF generál Boček |
LN: Před dvěma měsíci jste oslavil 96. narozeniny. Jak se cítíte?
Myslím, že se cítím celkem dobře. Zdraví drží, zatím nemám žádné problémy. Jsem šťastný za to, jaký jsem, protože v mých letech málokdo zvládne, co zvládnu já. Nás bylo osm dětí - čtyři holky, čtyři kluci -, a postupně to odcházelo. Nyní žiji já a můj nejmladší bratr. Loni v listopadu měl 82 roků, žije v domově důchodců a jezdí na vozíku, protože se mu prý točí hlava. Je z něho troska.
Já létám s letadlem, jezdím autem, na motocyklu. Na tom jsem tedy dlouho nejel, asi šest let, naposledy na Velké ceně v Brně. Tehdy mi volali z Prahy z televize, jestli jezdím na motocyklu. Říkám, že už jsem dlouho nejel, ale to není žádný problém. Přijeli, zajeli jsme na Velkou cenu, tam byl chlapík s dvěstěpadesátkou „kejvačkou“ (Jawa kývačka, pozn. red.). Dal mi helmu, bundu a já si na to sedl, ačkoliv v mých letech už přes tu dlouho sedačku dávám nohu špatně. Pak mu říkám: našlápni to. On to našlápl, dal tam jedničku, tak jsem to rozjel. Dal jsem nohy na stupačky a už se jezdilo.
  |
LN: I za volant auta se ještě posadíte?
Jasně. Jak je to dlouho, asi půl roku. Zastavili mě policisté, že chtějí doklady. Tak jsem jim je dal. Po chvíli se mě zeptali: A máte potvrzení od lékaře? Tady ho máte, řekl jsem jim. Tak ho přečetli a povídali: tak pětadevadesátiletého řidiče jsme ještě nekontrolovali, tady to máte a jeďte.
genmjr. Emil Boček (96)- Narodil se 25. února 1923 v Brně, kde s výjimkou válečného období žije dodnes. - Je nejmladším žijícím veteránem druhé světové války a posledním českým žijícím pilotem Královského letectva (RAF). - V šestnácti letech odešel tajně takzvanou balkánskou cestou do zahraniční armády. - V létě 1940 se zúčastnil bojů ve Francii, v září téhož roku byl ve Velké Británii přijat do RAF, sloužil jako mechanik u 312. stíhací perutě. - Později prošel pilotním výcvikem, od října 1944 sloužil jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě. Absolvoval 26 operačních letů, z letectva odešel v roce 1946. - Po návratu do vlasti si otevřel opravnu motocyklů, po roce 1948 pracoval v Mototechně. - Působil také jako soustružník ve Výzkumném ústavu Československé akademie věd (1958 -1983), dalších pět let pak pracoval ve firmě Drukov. Do důchodu odešel v roce 1988. - V roce 2010 obdržel z rukou tehdejšího prezidenta Václava Klause Řád Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. - Je držitelem hodnosti generálmajor, prezident Miloš Zeman by mu rád udělil nejvyšší tuzemskou vojenskou hodnost – armádního generála. - Brněnský dopravní podnik po něm pojmenoval jednu ze svých tramvají. Jeho jméno nese i salónek na vrtulníkové základně v Náměšti nad Oslavou. |
LN: Poznali vás?
Nepoznali. Pač já jezdím v civilu. Nikdy se neprezentuji, že jsem někde za války byl, nikde to nevykládám.
LN: Jak dále trávíte čas v tomto období života?
Já jsem věčně v Praze, protože tam je nejvíce vzpomínkových akcí. Jsem tam více jak v Brně, kde žiji. Doma se pak musím starat o svoji domácnost, pač jsem sedm roků sám. Takže si všechno dělám sám. Vařím si, peču.
LN: Co třeba?
Co mě napadne, to uvařím. Není problém. Třeba vepřo knedlo zelo. Když je to dobře udělané, tak je to perfektní. A když něco peču, tak dělám vždy takový „tahač“. Naliji těsto na plech, buď to na něj dám rozpůlené švestky, meruňky, nebo višně. Prostě dá se tam, co je doma, a upeče se to.
LN: Jste zdatný kuchař?
Když něco udělám a někdo to ochutná, tak říká, že je to dobré, tak asi jsem. Když jsem zůstal první rok sám, tak přišla předvánoční doba. A já říkám: Eva vždycky pekla, já musím něco upéct. Tak jsem nalistoval její recepty a dělal jsem zázvorky, perníčky a slepovačky z lineckého těsta. No a nedovedete si představit, kolik já už psal receptů na ty zázvorky do Prahy. Snad každému, kdo je ochutnal.
LN: Zmínil jste, že neustále cestujete a účastníte se různých akcí. Kde berete sílu na cestování a jejich absolvování?
Nemám na to absolutně žádný recept. Snad se jen nepřejídám, na stará kolena jím velmi málo. Cestování mi zatím žádné potíže nedělá. Přijedu do Prahy na nádraží, kde už na mě čeká kamarád a ten mě pak vždy dál odveze, kam je třeba. Pořád mi někdo říká, že jsem se měl dávno odstěhovat do Prahy, ale na to já jim povídám: jste blázni, do Prahy já se nikdy stěhovat nebudu. Praha je veliká a já znám akorát střed kolem Václaváku. Jsem brněnský patriot.
LN: Řadu let jste za války bojoval za naši společnost. Jste spokojen s tím, jaký nabrala směr?
Myslím si, že dřív byli odvážnější, nyní se nikdo do ničeho neplete. A také daleko uctivější. Dneska je hrozně moc lidí, kteří v ostatních vidí protivníky. To se mi nelíbí. Ale nic s tím neudělám. Beru to tak, jak to je.
Morálka je prostě moc uvolněná. Mladí lidé nemají disciplínu, nemají vůbec úctu ke starším lidem. Co si dovolují děcka ve škole vůči učitelům, to je… Nejsou žádné fyzické tresty. A když někomu dáte facku, tak je to pomalu trestný čin. Když jsme chodili my do školy, byli učitelé, že bylo ve třídě ticho, jinak byla hned „vejplata“ za uši.
LN: Setkáváte se osobně s tím, že by mladí byli vůči vám nedisciplinovaní?
Tak já se jich na nic neptám, nic jim nevyčítám. Prostě si jich nevšímám. Když mě někdo osloví, tak mu odpovím, ale že bych sám navazoval komunikaci, to ne.
Válečný veterán generálmajor Emil Boček, jenž za druhé světové války ve službách britského Královského letectva (RAF) bojoval za svobodu své vlasti.
LN: Byl byste pro znovuzavedení povinné vojny?
Byl bych pro. Když zrušili brannou povinnost, říkal jsem, že udělali největší blbost. Kluci by měli chodit na vojnu aspoň na tři měsíce, ne-li na půl roku, protože vojna jim vždy něco dala. Museli poslouchat, chodit oblečeni čistí, kdežto teď? To je špatné.
LN: Posteskl jste si někdy, že jste po válce vrátil do tehdejšího Československa a nezůstal ve Velké Británii?
Ne. Nikdy jsem ničeho nelitoval. Vždy, když jsem se pro něco rozhodl, tak to nějak dopadlo, a celkem vždy dobře. Když jste šest roků z domova, tak se těšíte domů, kde máte sourozence, přátele.
LN: Ani kvůli děvčatům, které o vás coby uniformované muže jevily značný zájem, jste nezvažoval setrvání na ostrovech?
No, tak holky...V Anglii bylo děvčat nadbytek. A děvčata mají vždy zájem více o vojáky než o civilisty. Čím to je, asi nedovedu představit. Nejsem ženská. Když jste pryč, tak se vám sice všude líbí, ale jak se říká: všude dobře, doma nejlépe. V Anglii jsem navázal styky s lidmi, udělal si přátele, ale není to srovnatelné s tím, co bylo ve vlasti. Když se vrátíte, je to něco neskutečného.
Generál major Emil Boček během piety za čsl. letce RAF na pražském Klárově v roce 2017.
LN: Prezident Miloše Zeman nedávno uvedl, že byste si zasloužil povýšit na armádního generála, což je nejvyšší vojenská hodnost. Co by to pro Vás znamenalo?
Mně je to úplně jedno, jestli jsem voják, nebo generál. Pro mě to není vůbec důležité. Když jste generál, tak na vás stejně každý akorát čučí jak na blbce, vyptává se vás. Mám já se každému zpovídat? Já se nepotřebuji zviditelňovat. Já když jedu vlakem a musím jet v uniformě, tak si sako stejně vždy sundám a pověsím ho obráceně. Sedím v košili, mě si nikdo nevšímá, a já jsem spokojený. Jsem rád, že tu uniformu mám, ale nemusel bych ji nosit.
LN: Když jsem naposledy mluvil s generálem Pavlem Vranským, říkal mi, že jedním z jeho posledních životních cílů je rozdat 200 vizitek, které si nechal nově vytisknout. Máte také nějaký osobní cíl?
Tak já vizitky nemám. A na další čekáme, až bude to povyšování. Snad jen tím gripenem bych se rád proletěl.
LN: Před rokem a půl jste mi říkal, že je to „hotová věc“.
Hotová věc to je. Když jsem byl v Lánech u prezidenta Miloše Zemana, tak Zeman řekl mému kamarádovi Jardovi: nařizuji ti, abys zařídil, aby Emil létal s gripenem. A doktor Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, který mého kamaráda zná také, o něm říká, že je to člověk, který zařídí nemožné. A to je pravda. S gripenem mě prostě musí svést. To je jediná mašina, s kterou jsem nelétal.
LN: Počítáte i s tím, že byste jej chvíli pilotoval?
No, to nevím. Když jsem v tom chvíli seděl, tak jsem koukal, že to má řídící páku jako takový krátký klacek, asi patnáct centimetrů dlouhý. Ale já bych si troufl. Jestli to je gripen, nebo nějaký dvouplošník starý, je jedno. Létá to všechno stejně.
