Možnosti prediktivní genetiky jsou ale velmi omezené. Většina analyzovaných genů přispívá ke vzniku choroby jen nepatrně a kromě nich se na propuknutí nemoci podílí i další geny a mnoho jiných vlivů. V důsledku toho nemusí nález „špatného“ genu znamenat riziko. A naopak, odhalení varianty genu, která zvyšuje odolnost k dané nemoci, neskýtá záruku, že člověk touto chorobou neonemocní. Výsledky testů prediktivní genetiky tak mohou zákazníka zbytečně vyděsit nebo naopak mylně ukolébat.
Prediktivní genetika zhusta slibuje to, co může přinést teprve prediktivní genomika, která určí dědičná zdravotní rizika konkrétního člověka na základě analýz jeho kompletní dědičné informace.
Množství informací, které má k dispozici prediktivní genetika a genomika je nesrovnatelné. Je to jako nahlédnout do Karlštejna klíčovou dírkou hradní brány nebo absolvovat prohlídku každé komnaty a chodby od sklepů až po věž. Přes obrovský příslib je prediktivní genomika zatím v zárodku a na její vstup do lékařských ordinací si ještě nějaký čas počkáme.
