* LN Co bude pro vás v nové sezoně určující?
Rádi bychom, aby navázala na to, co se v té minulé - jubilejní - povedlo. Chceme dál rozvíjet náročnost titulů i postupů. S tím samozřejmě souvisejí i personální změny. Navíc naše divadlo prostě musí sezonu nabídnout v takové dramaturgické šíři, která nás nepřipraví o tradičního diváka a zároveň bude lákavá i pro publikum, které nás zatím nevyhledává - nad tím si dost lámeme hlavu.
* LN S jakými režiséry počítáte?
Budeme pokračovat s Vladimírem Morávkem a rádi bychom udrželi kontinuitu spolupráce s Národním divadlem - v této sezoně by zde měl režírovat Ivan Rajmont a posléze opět Michal Dočekal.
* LN A jde vám o Národní divadlo, nebo o tyto konkrétní tvůrce?
Jde nám samozřejmě o ně. Michal Dočekal tady režíroval ne úplně běžný titul, což bylo pro soubor přínosné, a pak jde také o to, že hledáme režiséry, kteří dokážou zacházet s velkým prostorem. Důležité pro nás je, že po letech hledání vykrystalizovala dramaturgická sestava Martin Velíšek, Kristina Žantovská, Klára Novotná. Je to tým názorově i generačně diverzifikovaný i spojený - v tom základním je shoda, ale každý přináší svůj pohled.
* LN Máte čtyři premiéry na velkém jevišti a dvě ve Studiu, nejsou tři dramaturgové přece jenom na tu dohodu příliš?
To je otázka, která se může do budoucna vyvíjet, ale zatím se nám tahle sestava zdá optimální i v dlouhodobější přípravě repertoáru. My také nechceme zůstat zakletí v těchto stěnách, já občas potřebuji někoho poslat na festival, aby tam něco zajímavého zhlédl. Potřebuji také být v obraze, jaké talenty se rodí na oblastech a ve školách, a hned po nich skočit -k tomu všemu potřebuji kvalitní kolegy a v tomto počtu je taková dělba práce možná.
* LN Čeká tedy Vinohrady zásadní změna, co se týče režiséra ve stálém úvazku?
Po mnohaletém hledání a oslovování hostů jsem došel k zásadnímu rozhodnutí a nabídl jsem angažmá mladému absolventovi DAMU Danu Špinarovi, který má i určitou inscenační praxi a také zajímavé výsledky v loňské sezoně - jak v Disku, tak v profesionálním divadle. Bude u nás dva roky a udělá minimálně dvě režie - začne Buchnerovým Vojckem. K němu přibudou ještě další dva režiséři mladší generace Štěpán Pácl a Natálie Deáková, kteří budou režírovat ve Studiu - chtěli bychom tak razantně tento prostor oddělit od velkého jeviště.
* LN Neuvažoval jste o šéfrežisérovi?
Není to špatný nápad, ale neuvažoval. Mně spíš jde o to, aby zde byl pestrý dramaturgický tým schopný pružně přemýšlet. A pak moje funkce šéfa je časově omezená. Pražské divadelnictví je nyní v přechodném stadiu a ředitel našeho divadla má zatím roční mandát a dá se předpokládat, že bude brzo vyhlášen konkurz, takže v tomto roce bych to stejně nestihl. A je také jasné, že případný nový ředitel by si přivedl svůj tým, včetně hypotetického šéfrežiséra. Mám pocit, i vzhledem k tomu, co se dělo kolem divadel v Praze celé jaro, že počet let, kdy je umělecký tým divadla schopen progresivně fungovat, je celkově předimenzovaný. Podle mě je to maximálně sedm osm let. Pak by měly nastat přesuny nebo infuze. I renomované scény se přesunům brání a plyne to i z toho, že v divadle neexistuje dostatečná mobilita pracovní síly, a když „si to někdo odřediteluje“, tak jako by měl být za trest zadupán do země a skončit navždy. A tak se začíná pořád od nuly.
* LN Přihlásíte se tedy do konkurzu?
Ne. Doufám, že se přihlásí stávající ředitel Jindřich Gregorini a tím pádem to pro mě nepřichází v úvahu. A kromě toho provozní věci mě opravdu nefascinují. Mě baví divadlo dělat.
* LN Ale třeba s novým ředitelem tu šanci mít nebudete.
To přežiju. Dokážu se uživit.
* LN A herecký soubor?
Stále hledáme mladé herce, loni se potvrdilo, že nová posila Lucie Štěpánková je zajímavá herečka, a tak dostane i další příležitosti. Pořád platí, že nám chybí mladí muži, to je nedostatkové zboží. Svého času se mi velmi líbil Marek Němec, který je nyní v angažmá v Činoherním studiu v Ústí. Jsme stále v kontaktu, uvidíme. Dohodli jsme se na angažmá s Ivanem Řezáčem, zatím na dva roky. To neznamená, že jde o mělký zájem z naší strany, ale termínové smlouvy považuji za základní hygienu. Soubor je stále poddimenzovaný ve střední věkové kategorii, a tak k nám přichází Jaromír Meduna z Městských divadel pražských.
* LN Jak bude vypadat nová sezona?
Začínáme Čapkovou Věcí Makropulos, kterou bude režírovat David Drábek. Pak bychom měli uvést Obchodníka s deštěm v mé režii. Není to žádný dramaturgický objev, ale mám tu hru rád a do naší skladby patří. Máme také výborný překlad Jiřího Joska a ideální Lízu v podobě Andrey Elsnerové. Rozhodli jsme se také, že v letošní sezoně dáme příležitost některým hercům souboru, na které dosud nebylo tolik vidět a o jejichž potenciálu víme. To je například Martin Zahálka nebo Pavel Batěk. Pak bude Dan Špinar režírovat Vojcka, což je nesporná kvalita, ale titul divácky náročný. Jdeme do určitého rizika, ale chtěli jsme, aby Dan mohl režírovat hru, která je mu blízká, nechceme ho nutit do „provozních titulů“. Další hra je komedie - to je vždycky problém - nakonec jsme se rozhodli pro Birinského Mumraj, který nám nyní připadá velice aktuální. Budeme ho hrát v nové úpravě a režie se ujme Ivan Rajmont. Na konec sezony se pustím do Zkoušky orchestru podle Felliniho. Měl to dělat pan Pitínský, ale za půl roku jsme ho nepřiměli, aby odevzdal alespoň část scénáře.
* LN Říkal jste, že chcete razantněji oddělit Studio. Co tam chystáte?
Ve Studiu nám jde o ucelenou dramaturgii nabízející naléhavé výpovědi o tématech dnešní doby. Začneme u nás dosud neuvedenou hrou Astrid Saalbachové Transit v režii Štěpána Pácla, pak bude režírovat Natálie Deáková a titul zatím není určený.
* LN Kritické reflexe minulé, jubilejní sezony byly napůl kladné, napůl záporné. Považujete ji za úspěšnou?
Její průběh poznamenaly spory kolem případného uvedení Odcházení. Udělali jsme pro to maximum, byli jsme dokonce ochotni celou sezonu zpřeházet. Požadavky týmu nebyly splnitelné, nemůžeme jako repertoárové divadlo nechat, aby proběhlo pětatřicet zkoušek v kompletní dekoraci. Když jsem se pak na představení do Archy šel podívat, protože jsem dostal od Dáši lístek, neboť nikdo z těch, se kterými jsem tady jednal, mně ho nenabídl, zjistil jsem, že jde o jinou verzi než o tu, z níž u nás nešlo ustoupit ani o píď. A přišlo mi také poněkud nemravné, aby hostující herec dostal honorář za jedno představení ve výši měsíčního platu špičkového umělce našeho souboru. A to se určitě netýká Dagmar Havlové, ta tady funguje za stejných podmínek jako ostatní hosté. Tečka. Dál to nebudu rozebírat. Prvním titulem sezony byla Adina, na které jsme s její autorkou Milenou Jelínkovou dlouho pracovali a text předělávali. Chtěli jsme, aby to byla hlavně hra o nás a peripetiích 20. století. Reakce kritiky byly převážně negativní, ale představení jsou stále vyprodaná a na poslední repríze jsme měli ovace vstoje. To negativní hodnocení vidím v nesnesitelnosti pohledu na sebe sama. Ta hra je krutá, ale není sebemrskačská. Když jsem ovšem z odborných úst slyšel, že zesměšňujeme hokejisty, tak to mě porazilo.
* LN Nevím, která odborná ústa takhle plácala, ale ta hra je špatná, nedivadelní a postrádá pravdivou výpověď.
To je váš názor, ale my jsme se v kontextu té jubilejní sezony chtěli natvrdo podívat sami na sebe a jsem přesvědčený, že se to podařilo. Pojďme dál, pak byl Višňový sad v režii Vladimíra Morávka, což už předem vyvolávalo chvění ve zdech, ale spolupráce byla velmi příjemná a za výsledkem si stojíme. Dočekalova režie Horváthovy hry Na krásné vyhlídce bylo takzvané „riziko sezony“, a myslím, že souboru prospělo. Konec sezony patřil komedii, nechci výsledek komentovat, je příliš čerstvý, ale jako odlehčení sezony svůj úkol splnila.
* LN Kam byste tu uplynulou sezonu zařadil z hlediska svého dosavadního působení na Vinohradech?
V součtu let ji považuju za nejlepší.
***
Martin Stropnický (* 1956) Herec, diplomat, režisér a umělecký šéf divadla. Vystudoval herectví na DAMU, poté byl v angažmá v Městských divadlech pražských a do roku 1990 v Divadle na Vinohradech. V letech 1990-2002 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, v roce 1990-91 studoval na Diplomatické akademii ve Vídni, stal se velvyslancem ČR v Portugalsku (1993-1994) a v Itálii (1994-1997) a posléze ve Vatikánu (1999-2002). V roce 1998 byl ministrem kultury, od září 2002 opět členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech a od dubna 2003 jeho uměleckým šéfem. Jako režisér debutoval hrou Jistě, pane ministře.
Po mnohaletém hledání a oslovování hostů jsem došel k mladému herci Danu Špinarovi
Požadavky Odcházení nebyly splnitelné kvůli pětatřiceti zkouškám v kompletní dekoraci
