BRNO U krematoria voní čerstvě posečená tráva. Před obřadní síní lidé v hloučcích zapřádají družné rozhovory, chvílemi zaznívá i hlasitý smích. Vědí totiž, že nic smutného je tentokrát nečeká.
Jsou jen zvědaví, co se po obřadu děje s rakví a nebožtíkem - a den otevřených dveří, který brněnské krematorium v sobotu uspořádalo k osmdesátému výročí svého vzniku, tuto odpověď nabízí.
Za zvuků varhan se stohlavý dav sune do obřadní síně. „Náš první společný pohřeb,“ žertuje tlumeným hlasem mladý pár. Věkový průměr návštěvníků se na první pohled zdá spíše vysoký, zástupců mladší generace se ale přišlo podívat také dost a nechybí ani děti. Varhany střídá tklivá melodie smyčců, při níž se člověk neubrání pocitu mrazení v zádech.
„Kremace obvykle trvá sedmdesát až devadesát minut. Z člověka zůstane jen čistý vápník z kostí, bílkovinné tkáně shoří a voda se vypaří,“ zahajuje výklad vedoucí krematoria Zdeněk Kolář v dobře padnoucím tmavém obleku. Návštěvníci se dále dozvídají i to, že nebožtík v rakvi shoří i s tím, co do ní kdo z pozůstalých vloží. „Zpopelnili jsme už i parfém značky David Beckham nebo několik kytar,“ vzpomíná Kolář.
Na každou ze tří pecí krematoria denně připadá šest rakví. Loni zaměstnanci uskutečnili celkem 4474 kremací. Zpopelnění je dnes nejběžnějším způsobem, jak s tělem mrtvého naložit. Přestože příchod křesťanství možnost pohřbívat ohněm zavrhl, pod heslem Zachovej půdu živým se začala znovu rozvíjet od druhé poloviny devatenáctého století. Brněnské funkcionalistické krematorium dokončil architekt Arnošt Wiesner v dubnu 1930. Od té doby zpopelnilo více než 300 tisíc těl.
„Krematorium je obestřeno určitým tajemstvím, a tak jsme se přišli podívat, jak vypadá doopravdy. Přivedl nás i zájem o architekturu. Funkcionalismus je po Brně známý, ale dovnitř se člověk běžně nedostane,“ říkají manželé Plhalovi, kteří s sebou vzali i osmiletého syna, protože „trocha kultury nemůže uškodit“.
Po výkladu v obřadní síni se zájemci přesouvají k pecím, jež jsou veřejnosti běžně nepřístupné. Železná vrata jedné z nich se rozestupují a zřízenec do plamenů zasouvá hnědou rakev se zlatým zdobením. Po chvíli se místností nese nasládlý pach. „Už čtyři zesnulé jsme dnes zpopelnili jen kvůli vám,“ říká Kolář kolemstojícím, jimž se ve tvářích zračí úžas i mírné zhnusení. Být svědkem upálení lidského těla je zážitek přece jen bizarní.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
