Podzimní Regensburg čili Řezno. Zde dávné vztahy česko-německé vskutku vzlínají z každé pídě prsti. Vždyť tady se v 9. století, když ještě Němci sázeli na multikulturu, udál onen památný výjev, hodný pera Štorchova, Třeštíkova, štětce Burianova či plátna Muchova. Tady stálo ohromné baptisterium, křestní kostel, před kterým kavalkáda českých jezdců kdysi zarazila zpěněné hřebce. Ano, právě sem ze slovanských hvozdů dorazilo 14 Boemanů, českých knížat se svými družiníky, přijmout křest nabízený králem Ludvíkem Němcem. Kdepak, tento vládce nebyl jako Angela Merkelová, která nyní cizincům uzavírá brány Germánie. „Konec bratříčkování s cizáky!“ hlásá teď Angela natvrdo.
Ale jak to bylo na úsvitu věků? Pohovořil snad k srdcím pohanských předků Kristus? Anebo je spíše vylekal dým a kvílení, stoupající k nebi ze sídel zplundrovaných Obodritů a jiných Slávů? Anebo naši hodlali lstivě přijmout křest, aby získali čas a sami pak zaútočili? Eh, snad vše dohromady, vždyť kdo dnes porozumí hnutím mysli oněch velmožů? Fuldské anály každopádně praví, že ač král Ludvík Němec propustil novokřtěnce se slibem míru, hned příštího roku zbrojně vtrhl do Čech a počínal si tam „stejně ukrutně jako u Obodritů“. No a pak věřte Němcům! Možná že ani dnes to Angela Merkelová nemyslí úplně vážně…
O autorovi| JÁCHYM TOPOL, redaktor LN
