PRAHA Američtí politici i diplomaté jsou proslulí svojí bezprostředností – či přesněji řečeno profesionálním přístupem vzbuzujícím v jejich protějšku pocit důvěry a bezelstnosti. Norman Eisen v tom není výjimkou a možná je dokonce ještě o stupínek výš – mimo jiné i díky své oblibě v používání hned několika českých vět, které se již stačil naučit. Byť se oficiálně stal velvyslancem až včera, kdy předal své pověřovací listiny na Hradě, již na počátku svého diplomatického působení je mimořádně vřelý, zdánlivě otevřený... a velmi opatrný na každé slovo. Tak tomu bylo i během rozhovoru pro LN.
* LN Jak jste na tom s češtinou? Traduje se, že vaše vůbec první slova byla v češtině či slovenštině... Jak to bylo doopravdy?
Mám to od velmi spolehlivého zdroje – od maminky (slovo „maminka“ pronesl s úsměvem na tváři v češtině, pozn. red.). Zpívala mi a já ji překvapil, když jsem tu písničku opakoval. Musím se jí ale zeptat, co to bylo za písničku.
* LN Takže takhle to bylo...
Mám rád hudba (opět v češtině, pozn. red.).
* LN Česky jste už něco uměl dříve, nebo jste se to naučil až kvůli vašemu vyslání do Prahy?
Uměl jsem jen lámaně kusy slov. Moje učitelka češtiny na ministerstvu zahraničí byla ale překvapená, když jsem už během první lekce dokázal číst a vyslovovat slova. Tvrdila, že vnímám melodii této řeči. A to je pravda. Protože když ji kolem sebe slyšíte už v raném věku – samozřejmě moje matka mluvila se svými přáteli jak česky, tak slovensky i dalšími jazyky. Takže jsem měl ten jazyk kolem sebe, což mi usnadnilo jeho učení. Kéž bych mohl jednou tvrdit, že mám bohatou slovní zásobu. Pracuji ale na tom a těším se, jak si ho procvičím...
* LN Byl československý původ vaší matky tím hlavním důvodem, proč jste si vybral právě Prahu?
No, vlastně to byl důvod, proč mi Prahu vybral prezident. Já jsem vždycky měl v úmyslu vstoupit do administrativy, působit v ní během počátečního období a potom se vrátit ke svému soukromému životu. Jak asi víte, bylo to poprvé, co jsem pracoval pro vládu – a to v nějakých skoro padesáti letech. Byla to vlastně shoda okolností. Jednak znám prezidenta už řadu let, a navíc jsem získal důvěru v naději a změnu, které chtěl přinést do vlády. Takže prezident přišel s nápadem, že se místo návratu do své advokátní kanceláře – protože věděl o pojítku mé matky s tímto regionem – vydám sem. A bylo mi ctí říct ano. Řekl jsem mu: „Ano, pane prezidente. Ano!“ (opět v češtině, pozn. red.)
* LN Takže jste chtěl z Bílého domu tak jako tak odejít ještě před koncem prvního funkčního období prezidenta Obamy?
Ano. Jak nyní vidíte, po prvních dvou letech přichází snaha lidí po střídání. Práce v Bílém domě je mimořádně zajímavá, ale i mimořádně náročná. Pokud se tedy chcete s těmito důležitými problémy vypořádávat, musíte být čerstvý a mít spoustu energie. Takže je dobré provést změny. Považuji za štěstí, že jsem dostal takovou zajímavou příležitost. Takže jsem tu nabídku přijal.
* LN Takže to nebylo třeba proto, že jste přestal věřit, že prezident Obama v příštích volbách nevyhraje?
To ne, to v žádném případě.
* LN Myslíte, že ho zvolí znovu?
Ano.
* LN S Barackem Obamou se znáte už z doby studií na Harvardu. Změnil se nějak od té doby?
Samozřejmě že každý během dvaceti let dospěje a vyzraje. Prezident je ale pozoruhodně stejný. Vždy oplýval vysokým intelektem, vyznačoval se ale také skromností a pokorou. A také velmi vyrovnaným chováním, což je v politické aréně dobrým předpokladem pro vůdcovství. Nemá velké výkyvy jedním ani druhým směrem, kráčí pořád po své linii. Proto toho během pouhých dvou let tolik dosáhl.
* LN A teď k vaší nové práci v Praze. Co tu vidíte jako svůj hlavní úkol?
Vztahy (mezi USA a Českou republikou, pozn. red.) jsou dobré a silné. I pevné vztahy se ale mohou ještě zlepšovat. Chtěl bych dál rozvíjet spojenectví mezi oběma zeměmi především ze strategického a obranného hlediska. Češi už například prokázali svoji oddanost vůči NATO, když vyslali posily do Afghánistánu. Myslím, že můžeme tyto vztahy rozšířit a prohloubit. Doufám, že budeme moci ještě více využívat mimořádné české schopnosti v oblastech, kde vynikáte – tedy v obraně proti chemickým, biologickým, radiologickým a nukleárním arzenálům. V této oblasti se toho od vás můžeme hodně naučit. Pak je tu také výzkumné středisko (amerického) námořnictva sídlící v Praze, které vede řadu projektů s vědci a technickými experty po celé České republice. Druhou životně důležitou oblastí je samozřejmě obchodní a ekonomická sféra. A i tady jsou oblasti, kde jsou uznávány vůdčí české schopnosti a na nichž můžeme stavět spolupráci. I prezident před pár dny mluvil ve své řeči o stavu unie o důležitosti alternativních zdrojů energie ve 21. století, jako je nukleární energie. Ostatně silně podporujeme nabídku týkající se Temelína. A třetí oblastí, na kterou se chci zaměřit a využít k tomu tuto nádhernou rezidenci i krásnou ambasádu, je hostit debatu o našich sdílených hodnotách. Pevná přátelství, jako je toto mezi Českou republikou a Spojenými státy, nejsou jen o jednotlivých otázkách dne.
* LN Zmínil jste dostavbu Temelína. Už dříve jste prohlásil, že budete podporovat nabídku americké společnosti Westinghouse. Jakým způsobem se za ni budete přimlouvat?
Budeme spolupracovat s Westinghouse a sdílet důvody, proč si myslíme, že by byli silným partnerem pro dostavbu Temelína. Jejich technologie jsou bezpečné a účinné, využívají se zhruba u poloviny jaderných reaktorů ve světě. Je zdokumentované, že své projekty dokončují na čas a v rámci stanoveného rozpočtu. Máme také za to, že by to vedlo k diverzifikaci energetických zdrojů.
* LN Mluvíte o diverzifikaci energetických zdrojů. Jak moc budete zdůrazňovat právě geopolitický rozměr dostavby Temelína?
Respektujeme, že to je české rozhodnutí. O těch, kdo budou rozhodovat, máme to nejvyšší mínění. Naší rolí bude ukazovat na výhody, které nabídka od Westinghouse má. Věříme, že to bude čestný a otevřený proces. A to je jediné, oč žádáme.
* LN Vidíte jako možnou americkofrancouzskou, či dokonce americkou-ruskou spolupráci při dostavbě Temelína?
Myslím, že... (na chvíli se zamyslí). V tomto okamžiku se soustřeďujeme... Myslím, že systém nabídek je strukturován tak, že česká vláda počítá se třemi nabídkami. Je to soutěživý proces, takto to v tržních podmínkách funguje. Doufáme, domníváme se a věříme, že to bude rozhodnutí založené na daných parametrech a že to bude férová soutěž s rovnými podmínkami.
* LN Vrátil bych se ještě k plánům na výstavbu amerického radaru. Způsob, jakým prezident Obama oznámil českým politikům odstoupení od těchto plánů, vyvolal určitou nelibost. Máte v zásobě ještě nějaké jiné argumenty? Anebo budete jen opakovat to, co tu prezident Obama později sám říkal?
Velmi nás potěšilo, jak Česká republika reagovala na uskutečnění strategie NATO. Vláda i čeští obyvatelé jako vždy projevili laskavost vůči společnému přístupu NATO. Pracujeme na těchto otázkách jakožto záležitostech NATO a těšíme se na další debaty s českou stranou. Takže nic jiného než vstřícnost jsem ze strany České republiky nepocítil. A vážím si toho.
* LN V minulosti jste se zabýval i bojem proti diskriminaci. Neustále se mluví o diskriminaci českých Romů. Zabýval jste se už tímto tématem?
Zainteresovaní čeští političtí vůdci, čeští obyvatelé, americká ambasáda a další se už dlouhou dobu tím, jak zlepšit životní podmínky Romů, zabývají. S některými dobrými kroky se už začalo, další ještě zbývají. Prostřednictvím historie své rodiny jsem měl možnost poznat přetrvávající bolest a jizvy, které může diskriminace způsobit. Takže je to pro mě i takové osobní téma.
* LN Chcete v této souvislosti nějak nabízet zkušenost ze Spojených států? Jste připraven říkat svým českým partnerům i věci, které se jim nebudou líbit?
Mám za to, že pokud máte silné přátelství, tak můžete být i upřímný. Nechci ale předjímat nějaká nedorozumění. Myslím, že se můžeme těmito tématy zabývat takovým způsobem, aby to přinášelo pokrok. A můžu vám také říct, že Spojené státy se mohou od České republiky učit – a to ve všech tématech, která mám v portfoliu. Nevidím tento problém jako jednosměrnou, ale jako obousměrnou ulici.
* LN Velvyslancem jste byl jmenován jen na roční provizorium. Tento týden ale do Senátu opět dorazila žádost o nové schválení. Není to příliš brzy po předchozím zablokování?
Ne. Mé současné jmenování je do konce roku, aby se ale zabránilo problémům s kontinuitou, tak už teď bylo třeba mě znovu nominovat. A jsem rád, že se tak stalo.
* LN Otázka na závěr. Vaše kariéra může být považována za ztělesnění amerického snu – syn imigrantů, kteří provozují občerstvení s hamburgery, se dostane na Harvard a dotáhne to až do Bílého domu. Co hrálo hlavní roli: vaše schopnosti, štěstěna, obojí, či něco úplně jiného?
Určitě s tím měla hodně co do činění usilovná práce a štěstí také nikdy není na škodu. Myslím ale, že existuje společný sen, a nejen ten americký. A stejně tak, jak se může zdát neuvěřitelný můj příběh, je to i s příběhem české národní svobody a boje proti totalitě. A to je ještě úžasnější kapitola dějin.
***
Dva roky čekání
* Norman Eisen (50) se včera stal prvním stálým velvyslancem USA v Praze od ledna 2009, kdy tento post opustil republikán Richard Graber. Důvodem prodlevy bylo mimo jiné to, že další z adeptů neprošel kvůli možným střetům zájmů prověrkou. Eisenova matka se narodila na východě Slovenska a přežila hrůzy Osvětimi. Po válce přesídlila do Izraele, kde se potkala s jeho otcem polského původu (oba na fotografii). Poté se přestěhovali do USA. * Eisen vystudoval Harvardovu univerzitu, kde se také potkal s Barackem Obamou. Ten jej po vítězství v prezidentských volbách udělal svým poradcem pro etiku a vládní reformu. Nominace na velvyslance narazila v Senátu kvůli spornému vyhazovu jednoho federálního úředníka, v němž figuroval i Eisen. Obama nakonec využil práva obejít Senát v době, kdy se po volbách mění jeho složení, a jmenoval Eisena i bez souhlasu horní komory – ovšem do dodatečného potvrzení jen na rok.
