Experiment prokázal, že i mnohobuněční živočichové mohou odolat extrémním podmínkám panujícím v kosmickém prostoru, a dokonce se po návratu na Zem množit.
Nehostinnější podmínky, než jaké panují v kosmu, si lze jen těžko představit. Nulový tlak, a tedy naprosto žádný vzduch k dýchání. K tomu extrémně vysoké dávky radiace a samozřejmě žádná voda. Většinu z pozemských živočichů by spolehlivě vyřídil i jeden ze zmíněných faktorů, natož jejich kombinace. Přesto se našel jeden druh, který cestu po oběžné dráze Země mimo klimatizované prostory kosmické lodi přežil. Jde přitom o tvora, kterého můžete s trochou štěstí najít i v květináčích, které máte v pokoji.
Tímto nenápadným supermanem je želvuška (Tardigrada), drobný, zhruba milimetr velký tvor náležející do podkmene klepítkatců. Do vesmíru se kolonie dvou druhů želvušek (Richtersius coronifer a Milnesium tardigradum), čítající celkem 240 jedinců, dostala v rámci mise financované Evropskou kosmickou agenturou. Automatizovanou loď Foton M3, na jejíž palubě probíhalo 35 experimentů, vynesla na nízkou oběžnou dráhu ruská raketa loni v září.
Před startem byly želvušky ve stavu tzv. anabiózy. Jde o jeden ze způsobů, jak tito tvorové bojují s nepřízní okolí. Pokud se dostanou do vyschlého prostředí, ztratí většinu vody a jejich vyschlá těla se zakulatí. Na návrat lepších časů dokážou čekat mnoho let.
V tomto případě se želvušky dočkaly dříve. Ještě na oběžné dráze dostaly podle programu připraveného týmem vedeným Ingemarem Jönssonem z univerzity ve švédském Kristianstadu znovu tekutinu a mohly se začít zotavovat. Ukázalo se, že vystavení vakuu želvuškám samo o sobě neublíží. Svou daň si však vybrala radiace.
Čtyři pásma očistce V kosmické lodi byly želvušky obou druhů rozděleny do čtyř skupin. Jedna byla vystavena účinkům vakua, přičemž však byla odstíněna od kosmických paprsků. Další skupina se musela vyrovnat jak se vzduchoprázdnem, tak s ultrafialovým zářením typu A. Ve třetí sekci byla složka UV-A odfiltrována, ovšem UV-B do ní proudilo nerušeně. Poslední želvušky měly úděl nejtěžší, čelily oběma typům ultrafialového záření i nulovému tlaku.
Extrémní test odolnosti trval deset dní. Z jedinců, kteří byli ušetřeni bombardování paprsky s největší energií, jich do třiceti minut po návratu do vlhkého prostředí 68 procent znovu ožilo. Mnoho z nich brzy začalo klást vajíčka, uvádí studie, kterou včera otiskl odborný časopis Current Biology.
Skupina želvušek vystavená plné síle slunečního záření, které je na oběžné dráze tisíckrát vyšší než pod ochranným štítem atmosféry, dopadla podstatně hůře, ale i z ní tři jedinci přežili. Jako odolnější se ukázala varianta Milnesium tardigradum, všichni „superčervi“ byli z tohoto druhu.
Želvušky tak získaly další primát. Dokážou přežít v tlaku vyšším, než je v nejhlubších mořích. Nevadí jim teplota nad bodem varu ani blízko absolutní nuly. Vede se jim dobře i na himálajských štítech ve výšce nad šest tisíc metrů. Jejich kosmický triumf ukazuje, jak odolný může život být.
Dosud se soudilo, že s krutými kosmickými podmínkami se dokázaly vyrovnat jen lišejníky a bakterie. Jak je možné, že přežívají i vícebuněční živočichové, není zatím jasné. Vědci doufají, že vyřešení této záhady by mohlo v budoucnu otevřít cestu ke spolehlivější ochraně astronautů před radiací. Bez pokroku v této oblasti bude každá meziplanetární cesta pro lidskou posádku obrovským hazardem.
***
„Pomalý chodec“ uspěl ve vesmíru
Želvušky jsou asi nejodolnějším tvorem na Zemi. Snesou tisíckrát větší radiaci než člověk a předčí tak vyhlášené šváby. Dokážou odolat tlaku šestkrát většímu, než je na nejhlubším místě oceánů. Nevadí jim ani vroucí voda, ani mrazivý chlad kapalného helia. Experiment probíhající na palubě lodi Foton M3 ukázal, že se mohou zotavit i z tak drsného šoku, jako je vysazení do volného kosmického prostoru. V Česku žije přes sto druhů želvušek a celosvětově je jich nejméně čtyřikrát tolik. Patří do podkmene klepítkatci. Hlava a hruď je u těchto živočichů srostlá v hlavohruď. Nejmenší příslušníci této skupiny měří jen desetinu milimetru, největší mohou dorůst až milimetru a půl. Do vesmíru putovaly druhy Richtersius coronifer a Milnesium tardigradum. Jako odolnější se ukázal druhý v pořadí.
