Frustrace vede přirozeně k potřebě revolty. Lidem schází morální autorita, říká psychiatrička |
V době, kdy nové případy koronaviru opět rostou po tisících a navíc se zkracuje doba denního světla, přibývá lidí s příznaky deprese a úzkosti. „Psychiatři cítí, že řada pacientů jim v době pandemie přibyla,“ potvrdil Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, který zároveň působí jako místopředseda Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Budoucnost je podle něj v léčbě pacientů na dálku, jejíž zavádění pandemie pomohla. „Velmi se uplatnil systém telefonických konzultací, které bychom měli postupně převést do něčeho, čemu říkáme telemedicína nebo telepsychiatrie,“ dodal.
„Samotný koronavirus může vlivem pozánětlivých změn vést k rozvoji, ale i ke zhoršení deprese u pacientů, kteří se už léčili. A týká se to i úzkostí a kognitivních poruch,“ uvedla pro Lidovky.cz Lucie Nawková, psychiatrička z pražské kliniky INEP. Dalšími rizikovými faktory jsou podle ní psychosociální vlivy pandemie. „Lidi byli a jsou izolováni doma, jsou v existenční nejistotě ohledně práce. Zapojuje se i strach z nakažení a zprávy o úmrtích,“ vyjmenovala.
Třetina učitelů cítí depresi
Mezi profese, které jsou nejohroženější vznikem depresivních pocitů a syndromem vyhoření i mimo pandemii, patří učitelé. K tomu se navíc přidaly zážitky z pandemie, která zasáhla už do třetího školního roku. A byli to právě čeští kantoři, kteří strávili na distanční výuce nejdelší dobu z celé Evropy, školy byly dlouhé měsíce zavřené, protože platily za největší ohniska nákazy. Během pandemie na sobě podle červnového průzkumu PAQ Research pro organizaci Učitel naživo pocity deprese pozorovalo 38 procent učitelů.
„Pandemie přispěla ke zhoršení duševního zdraví nejen dětí a rodičů, ale i učitelů. Učitelé byli ve velké zátěži – zejména ti, kteří museli učit online a zároveň se museli starat o své vlastní děti,“ sdělila webu Lidovky.cz Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV).
„Práce za pandemie byla mnohem těžší, protože přípravy na online výuku byly úplně jiné než přípravy na tu prezenční. Zabraly víc času, protože jsme si to všechno museli nahrávat do počítače a vyhledávat i jiné materiály, než jsme byli zvyklí nosit do třídy,“ řekla serveru Lidovky.cz Renata Schejbalová, předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií.
Přestože politici slibují, že další lockdown nebude, na učitele klade doba nelehké úkoly i bez uzávěry. V okresech s největším nárůstem pozitivních případů covidu se museli žáci v říjnu a listopadu testovat, kvůli jednomu pozitivnímu žáku pak hygienici posílali do karantény celé třídy, což stresuje nejen rodiče, ale i učitele, kteří musí v tomto případě zajistit distanční výuku.
„Když se podíváme, v jakém stavu jsou dneska pedagogové, tak to vypadá, že je červen, ne začátek školního roku,“ shrnul pro Lidovky.cz Luboš Zajíc, předseda Asociace ředitelů základních škol. „Únava po tom roce covidové výuky je tam znát. K tomu se přidávají další věci. Probíhá doučování a spousta aktivit navíc, takže práce spíš přibývá, než ubývá. Skutečně se na učitelích projevuje značná únava,“ doplnil Zajíc.
Učitelská profese je přitom náročná sama o sobě. „Stejně jako ostatní pomáhající profese jsou učitelé ve zvýšené míře ohroženi syndromem vyhoření, který vzniká jako reakce organismu na chronický stres. To je pak podhoubí pro rozvoj deprese a úzkostí,“ vysvětlila Nawková.
Podle Ivana Čermáka, který v Učiteli naživo lektoruje kantory, má na psychickou pohodu vliv očekávání, která na pedagogy klade okolí i oni sami. „Běžný učitel může čelit za jediný den mnoha posuzováním své práce či osoby ze strany žáků, rodičů či kolegů. Jakmile o sobě začne pochybovat, protože se mu třeba aktuálně nedaří v konkrétní třídě, může to být náročné zvládnout,“ řekl webu Lidovky.cz.
To z vlastní zkušenosti potvrzuje Alexis Katakalidis, učitel angličtiny na Gymnáziu Jana Nerudy. „Jako učitel cítím zodpovědnost za to, že se všichni žáci nejen dobře učí, ale také, že mezi sebou vychází a psychicky nestrádají. Je často velmi těžké, aby se obojí podařilo,“ řekl Katakalidis webu Lidovky.cz. „Dnes jsem odcházel ze školy nespokojený, protože jsem měl dojem, že jsem sice dobře učil angličtinu, ale že dva žáci byli málo zapojení ve spolupráci s ostatními a mám strach, že se cítí vyloučeni. Často se mi hodiny nepovedou, ačkoliv jsem se na ně připravil, a i když to žáci třeba nedají najevo, je mi to líto,“ popsal angličtinář.
Školní psychologové
Podle Karla Garguláka, analytika společnosti PAQ Research, by se o duševní zdraví učitelů měla postarat především škola samotná. „Je potřeba institucionalizovat pozice školních psychologů a speciálních pedagogů, kteří můžou hrát i tu roli psychologických služeb. A to nejen žákům, ale i učitelům,“ řekl řekl webu Lidovky.cz Gargulák. „Učitelé potřebují více podpory uvnitř samotných škol ze strany školských poradenských pracovníků,“ souhlasí Laurenčíková.
Potřebu školních psychologů si uvědomuje i ministerstvo školství, které chystá změnu systému jejich financování. Teď pracují za málo peněz na částečné úvazky v rámci časově ohraničených projektů, po jejichž skončení nemají další práci jistou. To mnohé od práce ve škole odrazuje, a proto jdou radši do soukromé praxe. Ministerstvo proto připravuje reformu, podle které by peníze na školní psychology měly jít přímo ze státního rozpočtu.