Rozhodnutí ministra Dobeše stáhnout hned po jednání se zástupci Výboru na obranu rodičovských práv (V. O. R. P.) ze stránek ministerstva učitelskou příručku o sexuální výchově, je špatné rozhodnutí. Přinejmenším z toho důvodu, že teď, když se do ní nemůžete podívat, je snadnější uvěřit, že to byla nemravnost do nebe volající, která učila malé děti nezávazně souložit. To je samozřejmě nesmysl, ale přesto hledejme cestu, jak by i konzervativní rodiče mohli být spokojení s tím, co škola říká jejich dětem o sexualitě.
„Opravdu chcete, aby se vaše děti učily na základní škole souložit bez zábran a výčitek s kýmkoli, kdykoli a jakkoli?“
Tomu se tedy říká mimořádně sugestivní otázka. Opsal jsem ji ze záhlaví webových stránek Výboru na obranu rodičovských práv. Na obranu protestujících rodičů se postavil článkem v LN i psycholog Jeroným Klimeš. Jejich společným základním argumentem je, že pobuřující příručka obsahuje věci, které malé dítě vědět nemá, protože sex je vážná věc a ne hračka pro děti.
Příručka není učebnice Ač to tak z mediální diskuse místy nevypadá, nejde o učebnici sexuální výchovy, ale o materiál pro učitele. To se pozná velmi snadno z toho, že zhruba třetina publikace je věnována umístění sexuální výchovy do rámcových vzdělávacích programů, což je četba, na níž není dráždivého opravdu nic.
Pak následuje několik odborných textů sexuologů a pedagogů na témata spojená s ochranou zdraví v souvislosti se sexuálním životem. Ale nečekejte ni převratného. Opravdu ani jedna kapitola se nevěnuje technologii sexu a nenabádá k promiskuitě. Z formulací a charakteru textu je i tady jasné, že je určen učitelům. Ti už by snad mohli unést informaci, že existuje cosi jako vibrátor, antikoncepce a po masturbaci neoslepnete.
Právě učitelé, ti starší zvlášť, si se sexuální výchovou často nevědí rady, protože v době, kdy chodili do školy, se o tomhle tématu zatvrzele mlčelo. Tehdy u nás sexuální výchova prakticky neexistovala a v potratech jsme byli evropská velmoc. Že bych stál o to, aby se to vrátilo, to zrovna říct nemohu. Právo na výchovu V čem ale rodičům z V. O. R. P. rozumím, je snaha, aby škola říkala jejich dětem o sexualitě věci, které jsou v souladu s jejich světonázorem. Chápu, sám bych asi taky znervózněl, kdyby dítě přišlo z konzervativně laděné školy a tvrdilo, že homosexualita je léčitelná nemoc a nejlepší cesta, jak se vypořádat se svou náruživostí, je odříkání až do svatební noci. Což může být dneska taky deset patnáct i více let.
Problém je v tom, že konzervativně rodičovský požadavek, aby sexuální výchova byla volitelným předmětem (na který jejich děti nebudou chodit), je nerealizovatelný.
Pravidelné hodiny sexuální výchovy na základní či střední škole, to je zjevný nesmysl. Sexuální výchova je průřezové téma, podobně jako třeba ekologická výchova, objevuje se po kouskách v různých předmětech v průběhu celé školní docházky. A tak, jako nemůžete učitelům zakázat jakoukoli zmínku třeba o třídění odpadů, těžko jim lze nařídit, aby se například nikdy nezmínili v rodinné výchově o antikoncepci, v biologii o penisu a vagíně, protože by to některé žáky mohlo mravně narušit.
Ale řešení existuje, není nijak složité a rodiče z V. O. R. P. dokonce touhle cestou už jdou. Mají na svých stránkách seznam škol „vstřícných k rodině“, což v jejich jazyce znamená, že jsou to školy, které jim slíbily, že nebudou podle nové ministerské příručky učit. Ten seznam je dlouhý a předpokládám, že na těchto školách má nejspíš konzervativní rodič jistotu, že v rámci rodinné vstřícnosti se jeho dítě nedozví nic o sexu, homofobii a genderu (což jsou další témata a příručky, které konzervativní rodiče odmítají). Mimochodem učitelská příručka o genderově korektním vyjadřování minulý týden z ministerských stránek zmizela také.
Sexuální výchova je ožehavé téma a škola by měla hned na začátku rodičům vysvětlit, co se jejich dítě při vyučování v tomhle směru dozví. Od toho má každá škola cosi, co se jmenuje Školní vzdělávací program. A podle něho si rodiče školu vyberou či nevyberou. S tím nemám problém a jsem s V. O. R. P. rodiči ve shodě. Ale byl bych rád, kdyby byli tak laskaví a svoje pojetí života mi nevnucovali. A pan ministr by mě potěšil, kdyby takovému cenzurnímu nátlaku neustupoval. Ty příručky, které z ministerských stránek zmizely, jsou přesně ten nevhodný ústupek. Rozumnější by bylo povzbudit oponující rodiče k tomu, ať publikují na svých stránkách podobný materiál, který představí pohled na sexualitu, jak ji vidí správný konzervativec. Rád se poučím.
V době, kdy učitelé chodili do školy, u nás sexuální výchova prakticky neexistovala a v potratech jsme byli evropská velmoc
O autorovi| TOMÁŠ FEŘTEK, odborný konzultant EDUin, o. p. s.
