Už více než sto padesát let dojímá diváky příběh tragické lásky kurtizány a mladíka z „dobré“ rodiny, který je dílem Alexandra Dumase ml. O jeho nesmrtelnosti svědčí nejen to, že se stále objevuje na světových jevištích, ale i několik filmových podob, v nichž titulní hrdinku ztělesnily největší hvězdy. A samozřejmě i jedna z nejslavnějších Verdiho oper La Traviata.
Moderní lyrické drama Ve Fantastice příběh posunuli do současného světa šoubyznysu, což je téma, které se zdejších osobností bytostně dotýká. Nejde ani tak o pikantnosti ze soukromí obou představitelek Markéty, Lucie Bílé (ta v této roli vystoupí až v březnu) a Báry Basikové, ale o blyštivou i odvrácenou tvář popularity, kterou obě důvěrně znají. Aby toto téma zvýraznili, postavili zde autoři libreta Karel Steigerwald a Viktorie Čermáková do kontrastu prostředí pophvězd a nekonformní mladé kapely s jejím zpěvákem Adamem. Z konfliktu společenského se tak stává konflikt generační, zvláště když Adamův otec je pouze karikaturou typického omezeného konzumentského přístupu k životu.
V první části inscenace se pak tento kontrast usilovně buduje a jako by se stále snášely důkazy pro postoje té či oné strany. Bohužel se tento postup časem vyčerpává a z celého tvaru se stává sled stereotypně se střídajících dialogických výstupů s hudebními čísly. Tvůrci nového muzikálu samozřejmě nemohli přijmout za svůj larmoyantní tón původního díla, proto zdravě shazují i některé vypjaté momenty, ale přesto tam, kde nechají naplno zaznít příběh velké lásky bez happy endu, což se stane hlavně v druhé polovině inscenace, se všechny složky organicky spojí. Nejde o sentiment, ale o moderní lyrické drama, které si bez problémů rozumí s nekonformností mladé generace. Obřad svatby Kristiny a Adamova kamaráda má v sobě poezii i realitu současného mládí, o to brutálnější je vstup Otce, který pragmatickými argumenty vztah Markéty a Adama zničí. Nejde tady o společenské rozdíly jako u Dumase, ale Otcovy důvody jsou „rozumné“, věkový rozdíl milenců, Adamova studia, ekonomický nedostatek, to přece musí pochopit každý. Střet životního prakticismu a vypjaté lásky, však paradoxně láska nakonec vyhraje, když se Markéta obětuje. Groteskní tiskovou konferencí bulvárních médií se uzavírá i téma šoubyznysu. Dramatik Milan Uhde poradil týmu Fantastiky dobře, když jej upozornil právě na Dámu s kaméliemi. Vlastně je až s podivem, jak tenhle posun do společnosti tak vzdálené té, v níž Dumas svůj román napsal, funguje.
Autentický Dyk, sošná Basiková Režisérka Viktorie Čermáková je zárukou toho, že se na scéně neobjeví muzikálová klišé. Neznamená to však, že by neparodovala nebo neironizovala popsvět, v němž se její hrdinka pohybuje, občas jde dokonce až do výrazného groteskna. Výhodou pro ni je, že muzikál má komorní podobu a obejde se bez velké company jen se třemi Želvami, generačními souputníky Adama a kapely. Želvy mají i další funkce, od ilustruací až po aktivní zásahy do děje. Svým způsobem charakterizují i prostor zaplněný nejnutnějším mobiliářem a rozšířený videoprojekcí, která například pro venkovské pastorále Adama s Markétou vytváří idealizující kulisu. Čermáková je také autorkou inteligentních textů, kterými se Dáma s kaméliemi liší od většiny naší muzikálové produkce.
Hudba Michala Pavlíčka má svůj rukopis, představuje směs nejrůznějších stylů, které přesně charakterizují postavy, přičemž vychází často z toho, co je pro kterého představitele typické. Překvapí i velkým muzikálovým zvukem, který působivě provází lyrické pasáže libreta. Tentokrát je na jevišti živá kapela, sestavená právě pro tento účel – její členové jsou i postavami příběhu. Toto generační rámování patří k aktivům inscenace a nepůsobí násilně.
Do jisté míry může hrát sám sebe Vojtěch Dyk, zpěvák i herec, který nejpřesněji splňuje muzikálové nároky. Nemusí předstírat Adamovu chlapeckou zamilovanost, působí autenticky ve chvílích, kdy ventiluje odpor proti povrchní konzumní společnosti, a citlivě dokáže odstínit zraněnost vlastní duše. Jistá sošnost projevu je pro bezchybně zpívající Báru Basikovou tady vlastně výhodou, stejně jako image hvězdy. Její Markéta je silnou osobností, která svou lásku nepřežije. Zatímco projev Dáši Součkové jako Sabiny je hodně parodický, zajímavější je Václav Bárta, který menší hereckou jistotu dokáže perfektně zastřít nejen ve zpěvních číslech, ale také v překvapivých sebeironických momentech. Jeho producent Baron tak patří k nejlepším kreacím inscenace. Vladimír Marek pojal Otce jako věčně prudícího outsidera, který nenávidí vše, co se vymyká jeho chápání. Snad jen té zpočátku vtipné hry se psem – hadrem, je časem nějak moc, i když publikum ji přijímá víc než vděčně.
Pravověrní muzikáloví odborníci asi Dámu s kaméliemi nepřijmou příliš nadšeně. Ta Fantastika si však za svou cestu za originálním českým hudebním dramatem zaslouží ocenění. Ostatně co je na téhle její nové produkci komerčního? Snad ne to, že se na ni bude chodit.
***
HODNOCENÍ LN *** Dáma s kaméliemi Libreto: Karel Steigerwald a Viktorie Čermáková Hudba: Michal Pavlíček Režie: Viktorie Čermáková Choreografie: Rostislav Novák Kostýmy: Natálie Steklová Scéna: Luboš Svoboda Dramaturgie: Marie Reslová Divadlo Ta Fantastika, premiéra 22. 11. 2007
