Jet na dovolenou k moři? To je přece nuda. Dvacet českých milionářů se těší do vesmíru
Osmapadesátiletý britský podnikatel sir Richard Branson v mnohém ohledu připomíná miliardáře Howarda Robarda Hughese. Ten se zasloužil o rozvoj vojenského i civilního letectví a zanechal stopu v mnoha dalších oborech lidské činnosti, nevyjímaje filmový průmysl.
Také Richard Branson je postava verneovského typu. Před týdnem oslavil osmapadesáté narozeniny a dal si k nim originální dárek. Na experimentální základně v Mohavské poušti v Kalifornii představil letoun WhiteKnightTwo. Je to velmi neobvyklý letoun. Má za úkol vynést do výšky patnácti kilometrů suborbitální raketoplán SpaceShipTwo, který vystoupí až za hranice atmosféry do výše jednoho sta kilometrů a zahájí návratovou cestu na Zemi, při níž cestující zažijí pět minut beztížného stavu.
Branson tedy dokázal, že myslí svoje plány s komerčními lety do vesmíru vážně. V červnu roku 2004 jeho SpaceShipOne podnikla vůbec první komerčně zaměřený suborbitální let.
Drahá hračka Letenka stojí v současnosti přibližně tři miliony korun. Jména cestujících, kteří jsou v pořadníku, nejsou známa. Údajně jsou mezi nimi tři naši spoluobčané a zájem projevilo celkem dvacet Čechů – v počtu kosmuchtivých jsou za nimi Japonci s osmi zájemci.
Těžko spekulovat, co vede bohaté Čechy k takové výstřednosti. Že by po padesáti letech života v totalitních klecích hnědých i rudých jsme byli jako ze řetězu utržení, takže ti méně majetní směřují do Chorvatska a ti nejvíc majetní do kosmu? Anebo je to touha předvést se, protože ferrari už nikoho nebaví?
Jistě se jednou jména cestujících dozvíme a zeptáme se jich na to.
Ať jsou motivy jakékoli, na pořadu dne jsou jiné, závažnější otázky, týkající se smyslu tohoto podnikání.
Branson usiluje o to, aby mohl lety podnikat ve své vlasti. Vzhledem k tomu, že kosmickou loď vynáší od země letadlo, jež funguje jako jakýsi „první stupeň“, není nutné pro místo startu kalkulovat s místem, které leží ve specifické oblasti Země.
Branson by se rád se svým kosmodromem usadil ve Skotsku anebo na jihu Anglie v Cornwallu, kde jsou základny britského letectva. Narazil na mnohé námitky, především se strany Aviation Environment Federation, která se zabývá ochranou životního prostředí v souvislosti s letectvím. Její představitel Jeff Gazzard projekt odmítá jako „hračku pro milionáře“. Námitka je to vážná, třebaže šéf Brandonovy společnosti Virgin Galactic Will Whitehorn namítá, že první komerční cestující jsou vědci. O lety v komerčních raketoplánech projevila zájem také americká NASA, která by je zařadila jako součást výcvikového programu pro své kosmonauty.
Nicméně se dá těžko popřít, že smysl těchto letů je převážně rekreační, tedy zábavní, a že zájemci v nich budou hledat vzrušení z neobvyklého zážitku. Bude jich jistě dost. Whitehorn předpokládá, že do pěti let cena letenky klesne na sedmdesát pět tisíc dolarů a za další čtyři roky na padesát tisíc, což by při současném kurzu dělalo sedm set padesát tisíc korun. Což je cena auta vyšší střední třídy.
Proč ano Námitky existují a jistě jich bude víc, až se s komerčními lety naplno začne. Nepomůže odkaz na fakt, že letecké cestování za koupáním v Thajsku nebo na Havaji je v podstatě také hračka a že je těžké, ba nemožné oddělovat „rozumné“ od „zbytečného“. Navíc jako hračka bývá označován kosmický program jako takový. Projekt Apollo nebyl nikdy dokončen, protože lidé se nabažili senzačních televizních přenosů z Měsíce a usoudili, že dalších není třeba a že program Apollo už nic nového nepřinese.
Kritici zapomínají, že vedlejší produkt těchto „zbytečností“ je technologický pokrok. Bez kosmických programů padesátých a šedesátých let by neexistovala elektronika v té podobě, v jaké ji známe dnes. A když je zmínka o elektronice, tahounem rozvoje domácích počítačů jsou dnes počítačové hry, tedy bezvýhradně zábavní produkt.
Vládní organizace jako NASA je právem kritizována za těžkopádnost, za přebujelost své vnitřní struktury. Soukromým firmám typu Virgin Galactic taková přebujelost dlouho hrozit nebude. Dá se čekat, že právě ze soukromé iniciativy vzejdou impulzy k rozvoji nových technologií. Ostatně kompozitové letadlo WhiteKnightTwo je také zázrak techniky, přestože zůstane ve stínu SpaceShipTwo.
V dohledné době se nedá čekat, že soukromý komerční sektor převezme odpovědnost za expanzi člověka do vesmíru. Docela jistě bude mít roli inspirátora a také v dobrém smyslu provokatéra. V tomto smyslu je zpráva z letiště v Mohave dobrou zprávou.
***
Kritici zapomínají, že vedlejší produkt těchto „zbytečností“ je technologický pokrok. Bez kosmických programů by neexistovala elektronika v té podobě, v jaké ji známe dnes.
O autorovi| ONDŘEJ NEFF novinář a spisovatel e-mail: ondrejneff@gmail.com
