Mám rád jednu repliku ze seriálu BBC Jistě, pane ministře. Zní asi takto: „Nejhorší jsou ty nepodložené spekulace tisku, které jsou pravdivé.“ Tato věta by mohla sloužit také jako lakonický komentář ke kauze Che Guevarova českého úkrytu. Pavel Eichler v lednu v MF DNES napsal „nepodloženou spekulaci“, že kubánský revoluční lídr pobýval v Ládví u Prahy. Dvakrát jsem ho na tomto místě kritizoval za neprofesionální práci. O několik měsíců později našel historik Prokop Tomek v archivu dokument, který místo Che Guevarova pobytu v roce 1966 v Československu bezpečně lokalizuje do... Ládví u Prahy.
Plyne z toho nějaké poučení? Pro mě toto: kdo střílí poslepu, občas se náhodou trefí. To však neznamená, že by se střílení bez míření či nepodložené spekulace měly stát normou.
Díky Levným knihám máme možnost získat poklady kinematografie 50. let. Z doposud vydaných dílů se vymyká budovatelský muzikál Zítra se bude tančit všude: Jeho spoluscenárista Pavel Kohout jej opatřil současným komentářem.
Kohoutův asi sedmiminutový projev přesně zapadá do dlouholetého úsilí tohoto spisovatele obhájit své mladické morální a intelektuální selhání. Najdeme tu známá klišé o zkušenosti hospodářské krize a Mnichova. „Většina vašich předků,“ mluví Pavel Kohout k mladým, „tehdy došla k závěru, že totálně zklamal jak kapitalismus, tak západní demokracie.“ Jakápak ale většina? Ani ve volbách v roce 1946 většina komunisty nevolila. A mnozí, kteří volili, tak činili jen proto, že byli oklamáni.
Kohout nepřímo odmítá srovnání nacismu s komunismem, když říká, že „kdo si přečetl Hitlerův Mein Kampf, tak ten musel vědět, s kým se spouští. Kdo četl Marxe a Engelse, ten si mohl myslet, že se účastní plodného přerodu planety, řízeného vědou, tedy rozumem, než mu došlo, že se za klasiky skrývají noví diktátoři.“ Proč tu ale Kohout nejmenuje všechny „klasiky“, tedy i Lenina a Stalina? Pochybuji dost silně, že i sám autor těchto slov četl před 60 lety Marxovy tlustospisy. Ta část jeho generace, kterou hájí, zakrsla ne četbou Marxe a Engelse, ale Lenina a Stalina v brožurkách pro negramoty. Osobně se domnívám, že k rozpoznání zlověstnosti Mein Kampfu je potřeba asi stejná inteligence jako k rozpoznání zhovadilosti představ komunistických klasiků.
„Hnací silou kolektivu, který společně přetvářel dějiny, bylo nadšení, tenkrát ještě upřímné, a proto neplacené,“ zní největší nepravda Pavla Kohouta. Upřímné možná, ale zároveň velmi dobře placené. První poúnorové roky charakterizuje vedle masových čistek a politických procesů také opačný proces: desetitisíce komunistů obsazují úřady, vedení podniků, redakce. Kohoutova vlastní kariéra vyvrací jeho lži nejlépe: kolik lidí se v normálních poměrech stane v jednadvaceti kulturními atašé? Pavel Kosatík píše, že v druhé polovině 50. let se Kohout stal jedním z nejbohatších lidí sovětského bloku. Vydělal by si ten mladý naivka tolik peněz i bez diktatury, kterou nejprve opěvoval a pak v mezích povoleného kritizoval?
O autorovi| redaktor LN
