Půl roku po operaci si Elisabeth Bryantová všimla ve svém pokoji zvláštní pohybující se skvrny. Záhy jí došlo, co to je. Kyvadlo hodin! V té chvíli bylo jasné, že se jí navrací zrak. Před operací dokázala Elisabeth Brantyová*** odlišit světlo a tmu, ale fakticky byla slepá.
Lékaři charakterizovali její zrak skórem 6/250. To znamená, že viděla na vzdálenost šest metrů zhruba to, co vidí člověk se zdravým zrakem na 250 metrů. Za oficiální hranici slepoty je považováno desetinásobné zeslabení zraku vyjádřené skórem 6/60. Nevidomý s takto poškozeným zrakem vidí z šesti metrů to, co ostatní rozeznají už ze vzdálenosti 60 metrů.
Tým oftalmologů vedený Normanem Radtkem z Retina Vitreous Resource Center v kentuckém Louisville voperoval Elisabeth Bryantové pod poničenou oční sítnici kousek sítnice odebrané z oka dárce, který před smrtí normálně viděl. Zdravá tkáň zabírala plochu pouhé čtyři milimetry čtvereční a vědci ji umístili do místa tzv. žluté skvrny, kde je centrum nejostřejšího vidění. Postupem času se Eliz***abeth Bryantové zrak zlepšil natolik, že mohla číst speciální vydání knih edice Reader´s Digest s velkými písmeny, posílat e-maily, a dokonce i šít a plést. Lékaři udělili jejímu zraku skóre 6/48.
Není jisté, jestli Eliz***abeth Bryantová transplantovanou sítnicí skutečně vidí. Vědci zatím neprokázali, že by se transplantovaná tkáň napojila na nervy odvádějící vzruchy do zrakového centra v mozku.
Nelze vyloučit, že transplantované buňky zlepšují funkce oka i jiným způsobem. Radtke nevylučuje, že buňky ze sítnice dárce produkují v oku látky, které napomáhají pacientčině vlastní sítnici při obnově a chrání ji před dalším poškozením. Pokud se tento předpoklad potvrdí, bude zajímavé zjistit, které látky mají hojivé procesy na svědomí. Jejich podávání by mohlo uzdravovat nevidomé i bez transplantace. Bohužel, operace provedená týmem Normana Radtkeho nemá trvalé účinky. Přesvědčila se o tom i Elisabeth Bryantová. Po šesti letech se jí zrak opět zhoršil a „oční skóre“ vyšplhalo na 6/100.
Přesto považují oční lékaři výsledky zveřejněné v lékařském časopise American Journal of Ophtalmology za významný pokrok. Takto prováděná transplantace pacientům zjevně neškodí. Podobný operační zákrok bude možné využívat pro další metody léčby. Velké naděje vkládají lékaři například do transplantace kmenových buněk, z kterých by v oku narostla nová sítnice.
Transplantace sítnice nebo buněk, které by napomohly regeneraci oka, by přinesla velkou úlevu například těm, kteří jsou postiženi tzv. makulární degenerací. Tato choroba ničí sítnici především v místě žluté skvrny a zbavuje postiženého člověka nejostřejšího vidění. V pokročilejším stadiu choroby vidí pacient jen okrajem zorného pole. Střed zorného pole má zcela rozmazaný.
Makulární degenerace patří v ekonomicky rozvinutých zemích k nejčastějším příčinám slepoty u lidí starších 50 let. O zrak připraví více než tři miliony lidí.
