Dobře rozehraná partie představuje žánr, v němž je Engelová doma, i když texty, které si zatím sama vybírala, směřovaly spíše do angloamerické oblasti. Hra je příběhem dvou stárnoucích vdovců, válečných veteránů, kteří se scházejí nad partií šachu. Ani jeden z nich není přeborník, a tak za třicet let moc partií nesehrají. Jejich čtvrtky jsou tak příležitostí k přátelskému setkání, které jim pomáhá překonávat samotu. Oba sice mají děti, ale představy mladší generace se míjejí s jejich potřebami.
Hlavní postavou Dobře rozehrané partie je Fred Kowinski, stále nabručený vztekloun, který ze svého zanedbaného bytu vypudí každou hospodyni. Ty mu přičinlivě dodává jeho syn Leonard, který se tak snaží otci vynahradit potřebnou péči. Všechno se ale změní, když do Fredovy domácnosti vstoupí Rosalie, energická osoba s italskými předky, která nejen neodejde, ale zásadně změní život obou přátel.
Osmatřicetiletý autor dokáže věrohodně postihnout právě téma osamocenosti, které se netýká jen stáří. Dělá to dojemně i s humorem, s citlivostí i pochopením, přičemž se nevyhýbá ani směšným momentům. Ty vycházejí nejen ze střetu generací, ale i z mužských vlastností, jež se věkem nemění, i když někdy atrofují. Vogelova hra přináší naději, protože ukazuje, že ani ve stáří není třeba se definitivně uzavřít světu a ztratit smysl života.
Dobře rozehraná partie je prostě dobře napsaný bulvár, který sympaticky přesahuje obvyklý zábavný rozměr. Dialogy jsou vtipné, přesně pointované, kdežto ke zvlášť originálním situacím už autor směřuje méně. Text se tak blíží stylu konverzační komedie, která má ovšem reálnější základ. Je to dáno dramatikovou empatií a porozuměním pro slabosti i vnitřní pohnutky lidských vztahů a činů. Vůbec tento lidský rozměr je zde nejcennější a vyvádí hru z nebezpečí komiky za každou cenu.
Režisérka Lída Engelová proto staví především na precizní práci s herci, na zvýraznění situací a na konverzačním mistrovství. V ABC má k dispozici hereckou sestavu, se kterou si rozumí. Jan Vlasák je medvědovitým, vztekajícím se Fredem, přitom se však tím, jak terorizuje své okolí, vskrytu baví. Občas mu totiž humor blýskne v očích i v konfliktní situaci. Je to osobitý solitér, který se musí prokousat k poznání, že bez vztahu k blízkým lidem by ho už nic nečekalo. Jeho obrat je předvídatelný a je Vlasákovou zásluhou, že ho dokáže zahrát tak přesvědčivě.
Skvělým partnerem je mu jemnější Petr Štěpánek jako Walt, úhledně staromládenecký, citlivější, naivnější a poddajnější. Eruptivní živel představuje Jitka Smutná, která zamíchá životy obou pánů. Je vtipná, ironická, praktická, přináší ženskost i chuť do života. Lukáši Jurkovi v postavě syna Leonarda vychází lépe poloha generačního nepochopení než submisivní role rodinného otloukánka. V Divadle ABC v Dobře rozehrané partii vsadili na dobrou kartu, i když se zde ve skutečnosti hrají šachy.
HODNOCENÍ LN ***** Stefan Vogel: Dobře rozehraná partie
Překlad: Magdalena Štulcová Režie: Lída Engelová Scéna: Ivo Žídek Kostýmy: Lucie Loosová Divadlo ABC, č. premiéra 19. 1.
