Tematicky unikátní a objevně koncipovanou výstavu Tance a slavnosti 16. a 18. století otevřela Národní galerie těsně před Vánocemi ve Valdštejnské jízdárně. Potrvá až do začátku května, bohužel zdá se, že už nyní má velké problémy s návštěvníky.
Expozice je pokusem ukázat, jak se motiv tance rozvíjel ve výtvarném období renesance, baroka a rokoka. Zároveň je tu představen v dalším kontextu, který tvoří zábavy, karnevaly, monumentální dvorské slavnosti, ale také lidové veselice, žranice, venkovské oslavy. Kurátorka Andrea Rousová navíc připomíná dvojí pohled na tanec, který byl v daném období považován za nástroj ďábla a neřestnou záležitost (jako zvlášť hříšné viděli mravokárci dotýkání těl), stejně jako za zdraví prospěšnou zábavu.
Bujného těla pachtování Hodnocení tance jako zábavy, která tělo udržuje v kýžené kondici nakonec převážil, nehledě na to, že byl i nutnou součástí dvorské kurtoazie a kdo jej neovládal byl společensky znemožněný. Nicméně přetrvával nejenom v renesanci, což zajímavě dokládá řada exponátů jako obrazy a rytiny s alegorickými a biblickými náměty, žánrové výjevy. Půvabné jsou například sošky tančícího starce a stařeny z roku 1750, které byly původně považovány za žebráky. Ty tanec vysloveně odkazují do oblasti nectností, stařena je dokonce vypodobněna s obscénním gestem ruky. Podobně vyznívá i rytina ze 17. století na níž je kavalír tančící na pódiu za doprovodu varhan, jejichž měchy nafukuje sám ďábel.
Výstava ukazuje i unikátní taneční příručky (nejstarší dochované z 15. století) ze sbírek Národní knihovny, Národního muzea a Uměleckoprůmyslového muzea. Je zde traktát italského mistra Cesare Negriho, ale také mravokárce Šimona Lomnického z Budče sepsaný roku 1597 v Praze. Název mluví sám za sebe - Tanec anebo: Traktát skrovný o tanci, bujného těla pachtování, jak jest škodlivý, pohoršlivý i těm, kdož tancují i kdo se dívají a k němu povolují. Promyšlená koncepce pečlivě sleduje linii tance rozvíjejícího se od renesance v dvorském prostředí stejně jako v lidovém. Najdeme zde plátna s vyobrazením karnevalů a nákladných oper ke korunovacím (Il pomo d'oro) i oleje a rytiny dokládající, jak vypadaly konkrétní tance (například skočný tanec gagliarda). Nechybí ani rokokový malíř Norbert Grund, který se jako jeden z mála věnoval motivu tance v různém prostředí. Grundovy jemné žánrové výjevy se tu výborně vyjímají a jsou i pramenem informací. Dobře s nimi kontrastuje série výjevů z lidových pijatik, veselic, posvícení s typickými sedláky s červenými nosy a válejícími se opilci a rozdováděnými kmotrami ( autoři z okruhu Breughelovy rodiny, David II. Teniers a další). Do sledovaného období „spadá“ i commedie dell'arte a tak jsou zde tři plátna Neapolitánce Giuseppe Bonita z roku 1740 inspirované tímto žánrem, na nichž mimo jiné nalezneme i podobu Hanswusrta. Okouzlující je kolekce šesti obrázků (kvaš na pergamenu), která zachycuje některé typy jako Harlekýna, Scapina a jejich ženské protějšky. Expozici doplňují vějíře, hudební nástroje, porcelán, kostýmy, střevíce. Této části dominuje málo známý hudební nástroj virginal z roku 1613.
Vystavená díla pocházejí nejenom z centrálních uměleckovědných institucí, ale také z památkových objektů (Hluboká, Rožmberk) a církevních sbírek (kanonie premonstrátů, Stará Říše).
Je obrovská škoda, že Národní galerie nedokáže tak zajímavou expozici lépe propagovat. Přestože je zima a všední den odpoledne vypadá to, že jsme s fotografem jedinými návštěvníky. Pokladní říká, že o víkendu je to lepší, a soudí, že jde o výraz krize. Problém bude ale asi jinde: takto tematizovaná výstava není pro většinové publikum, ale když už se NG pro výlučnou dramaturgii rozhodne, měla by ji umět docela normálně „prodat“. Tím spíš, že je k ní „navrch“ stejně zajímavý doprovodný program od přednášek až po komorní taneční vystoupení.
Jinak je výstava ošetřena jaksepatří: kromě katalogu vyšlo poprvé i DVD, na němž se podíleli choreografové a tanečníci historických tanců. Se vstupenkou lze do 30. března navštívit zdarma stálou expozici NG Baroko v Čechách a tento týden se ve Schwarzenberském paláci otevřela přidružená výstava Smím prosit, která téma tance ukazuje v grafickém umění 18. století.
HODNOCENÍ LN
Tance a slavnosti 16. a 18. století
Kurátorka: Andrea Rousová NG Praha - Valdštejnská jízdárna. Do 3. 5.
***
Doprovodné akce
Kromě expozice samé připravila Národní galerie i přidruženou výstavu Smím prosit? o tancích a slavnostech v grafickém umění 18. století (Schwarzenberský palác).
V rámci doprovodných programů se diváci mohou těšit na komentované prohlídky a přednášky odborníků (čtvrtky od 16.30) nebo víkendové doprovodné taneční představení přímo v expozici. Připravené jsou i speciální akce jako Vivat Stella!, Svatojiřské posvícení nebo Choreografický ateliér současného a barokního tance.
