Někomu připadá obskurní, že do parlamentu kandidují například sportovci či umělci. Mně to připadá normální. Proč ne. Parlament je jenom vzorek obyvatelstva, jak si lidé poslance zvolí, takoví tam jsou. Jen mi přijde zvláštní, že u nás ve většině kandidují za levicové strany. S čím to souvisí, nechci zde rozebírat. Jiný byl americký prezident Ronald Reagan, původně herec. Mě spíš zajímá, jak napadne některé pošuky, kteří tak na první pohled nevypadají, zúčastňovat se třeba konkurzů či castingů. Přijde seriózně vyhlížející, asi padesátiletý pán ve smokingu a předloží seznam vlastních skladeb. První, co zarazí, je jeho jméno - Dobromil Žluč. To druhé jsou názvy oněch skladeb. Píseň o játrech, píseň o červených krvinkách, o ledvinách a další názvy o různých orgánech. Tedy ne úplně o všech.
Bylo to za komunistů při kvalifikačních zkouškách a pohlavní orgány by mu tenkrát neprošly. Teď by ho zaplaťbůh nikdo nezkoušel a mohl by zpívat, co by chtěl. Tenkrát se ho někdo z komise zeptal na hudební doprovod. „Já to zpívám bez doprovodu,“ odvětil pan Žluč. Tak nám něco zazpívejte, řekli mu. Seriózně vyhlížející padesátník se začal neuvěřitelně svíjet a zpíval na jakousi neskutečnou melodii nahoru a dolů: „Červené krvinky, ty já mám rád, když je zředím červeným vínem, ani se mi nechce spát...“ Komise ho nechala pro svou zábavu zazpívat ještě několik šílených písní. Pak se toho zjevně potrhlého člověka s jedovatou radostí zeptali, zda hraje na nějaký nástroj. „Ano, na saxlafón. Ale tady ho nemám, je z lešenářských trubek a je moc těžký.“ A jak že na to hraje? „Já do něj tak jako prdím.“ Dnes se tomu říká hvězdná pěchota a lidi se rádi kochají cizím neštěstím, lidmi, kteří ani nevědí, co činí. V parlamentu je a vždycky bude taky pár příslušníků hvězdné pěchoty. S tím se prostě nedá nic dělat. Takový je život.
O autorovi| Richard Tesařík hudebník a herec
