Pokud jste někdy měli pocit, že vám různé firmy prodávají nábytek rozložený na součástky proto, abyste si ho rozbili sami, a nemohli si tak stěžovat, nyní je zde podobná možnost i co se knihy týče. U svazku esejů Hadí kámen Miloslava Topinky si totiž musíte jednotlivé archy také rozřezat vlastním nožíkem.
Soubor vynikajících textů Miloslava Topinky přináší i esej Propast Charlese Baudelaira: „Baudelaire vyzdvihuje řád, řemeslo. Práci na básni. Poesie pro něho - podobně jako pro Poea -není záležitost vytržení, extáze, ale práce. Baudelaire je dříč. Proto je tak blízký Jiřímu Kolářovi. Pracuje na verši, píše třicet až čtyřicet verzí jedné básně, naprosto odlišných. Sevřená, úsporná forma, řád sonetu. Dobrovolně navlékaná kazajka.“
K tomu lze doplnit to, co Charles Baudelaire píše v textu Opíjejte se! z Malých básních v próze: „Člověk musí být pořád opilý. V tom je celý vtip - toť jediná otázka. Abyste necítili, jak hrůzně břímě času láme vám bedra a sráží vše k zemi, musíte se ustavičně opíjet. Ale čím? Vínem, poezií nebo ctností - čím vám libo. Opíjejte se však!“
Verše z Baudelairovy sbírky Květy zla se v českém prostředí dočkaly mnoha překladů. Vladimír Justl v nyní publikovaném knižním rozhovoru Ozvuky času... v souvislosti s Vladimírem Holanem podotýká: „Nakladatel Podroužek, když mu vydal těch patnáct nebo kolik překladů Baudelaira (Žena, 1946), tak ho měl klofnout a okamžitě mu dát smlouvu, protože to byla jeho parketa, Květy zla. To by byla událost, kdyby on je přeložil. Jirka Pelán má dizertační práci o překladech Květů zla, jak je dělali Nezval, Kadlec, Hrubín, Slavík... Já jsem to četl. Holanovy překlady jsou tam o dvě patra výš.“
V roce 1997 také Jiří Pelán uspořádal svazek, který přináší překlady Otokara Fischera, Viktora Dyka, Karla Čapka, Hanuše Jelínka, Zdeňka Kalisty, Vladimíra Holana a Františka Hrubína. V doslovu píše: „Také Holan, podobně jako Nezval, vnesl do svých překladů četné prvky vlastní poetiky, avšak na rozdíl od případu Nezvalova šlo tentokrát o podivuhodně produktivní setkání dvou příbuzných básnických světů. Holan, tak jako Baudelaire vášnivý čtenář slovníků, byl ve své poezii rovněž hledačem absolutního slova a měl jedinečný smysl pro magické záblesky...“
Možno citovat z Holanova překladu básně Krásná loď: „Slyš, chci ti vyprávět, malátná kouzelnice,/ o krásách zdobících tvé mládí v stínu kštice;/ já chci tvou krásu malovat,/ v níž zralý dech a tvar je dosud s dětstvím spjat.“
O autorovi| Ondřej Horák, redaktor LN
