Máme co do činění s nějakou sérií? Či snad dokonce s trendem? Ty otázky se týkají nejenom „zrůdy z Amstettenu“, Josefa Fritzla, jenž držel svou dceru Elisabeth čtyřiadvacet let v incestním vztahu ve sklepě, ale i loňského odhalení osm let trvajícího únosu Nataschy Kampuschové. „Rakousko, země kobek,“ shrnuly to v titulku britské noviny.
Nechávat děti a mladistvé strádat v uzavřeném sklepě zřejmě není „typicky rakouské“. Ale na okolnostech amstettenského zločinu najdeme leccos, co poukazuje na deficity ve společnosti. Okolí totiž pokládalo Josefa Fritzla za váženého muže s uspořádanými rodinnými poměry.
Fritzl byl líčen jako ochotný a družný člověk, jeho manželka Rosemarie jako starostlivá babička, která se láskyplně stará o svá vnoučata. Čistý dům, udržovaná zahrada, velké auto. Na pohled slušní, spořádaní lidé. Když chtěl Fritzl třikrát za sebou adoptovat „odložené“ děti své dcery, úřady nikdy neshledaly důvod pro podrobnější zkoumání jeho poměrů.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1 Psychologové a analytici říkají, že spořádaný svět blahobytu hledá zlo spíše u outsiderů než v hlavním proudu společnosti. Dívá se na prsty spíše přistěhovalcům, nezaměstnaným, homosexuálům či pobudům, nemají-li něco společného s dětmi. Naproti tomu pevně zakořeněná, nenarušená rodina v něm platí za svatou, dostatečně spolehlivou k tomu, že děti dobře vychová. Přitom zkušenost ukazuje, že ani zde není vzácné násilí a zneužívání. Oběti v moci médií Tam, kde je otec nepopiratelnou autoritou, jíž se neodmlouvá a jejíž kroky nejsou diskutovány, se mohou přihodit ošklivé věci, a navíc zůstat dlouho utajené. Bývá to jako v hororových filmech, psal rakouský tisk. Žena prchá před hrůzu nahánějícím pronásledovatelem, dorazí domů, ulehčeně za sebou zamkne dveře - a jen strnule zírá, jak ten šklebící se děs sedí uprostřed obýváku. Vyšetřovatelé už zjistili, že ten na pohled dobrý pan Fritzl, třiasedmdesátiletý družný a kutilský inženýr, měl i své temné stránky. Mocichtivý typ, říká se teď, autoritář, který svou moc rád osnoval a rozehrával. V rodině směl mluvit pouze on. Sklep, který vydával za svou dílnu, byl pro všechny ostatní obyvatele domu tabu.
Vynořily se fotografie, které ukazují veselého důchodce užívajícího si života na dovolené v Thajsku, oblíbené destinaci západních sexuálních turistů. Šosák, pyšný na svou mužnost, kterého těšilo, když ovládal ženy. Enormní zájem světových médií je však problematický pro úřady. Nenápadné dolnorakouské maloměsto Amstetten se náhle proslavilo. Žurnalisté i televizní týmy z celého světa už týdny obléhají dům, ve kterém bydlela „zrůda z Amstettenu“ a ukrývala své oběti. Otec, který se svou dcerou zplodil sedm dětí. Už to je sólokapr pro světová média a další otázky se odvíjejí vcelku samočinně: Jak je něco takového možné? Jak mohly ty strašné události zůstat tak dlouho neodhaleny? Proč si sousedé ničeho nevšimli? Jak to, že podezření neměla ani manželka inženýra Fritzla? Vždyť ona sama vychovala tři z oněch dětí. Jenže právě kvůli tomuto mediálnímu zájmu, který Amstetten vynesl do světových televizí včetně CNN, teď musí v amstettenské nemocnici ze všech sil chránit před veřejností nyní dvaačtyřicetiletou nešťastnou Fritzlovu dceru a čtyři z jejích sklepních, notně bledých dětí. Senzacechtiví reportéři baží po rozhovorech s těžce traumatizovanými oběťmi, i když se zatím musí spokojit s tím, že před kamery a mikrofony tahají všechny dostupné příbuzné, sousedy a obyvatele Amstettenu.
Privátní sféra pro oběti incestu už dávno k dispozici není. Přihlížet, ne odvracet pohled Na veřejnosti i v parlamentu se mezitím diskutuje o tom, jaké důsledky z případu Fritzl vyvodit. Spolkový kancléř Alfred Gusenbauer hovoří o kampani za image Rakouska. Rakouská extrémní pravice podle očekávání žádá přísnější tresty pro sexuální zločince. Naproti tomu sexuologové se domnívají, že pachatele hnané pudem trestněprávní výhrůžky od jejich činů neodradí. Jak naznačují průzkumy, většina obyvatel pokládá za rozumnější jiný směr - aby napříště úřady i sousedé věnovali dětem více pozornosti. Přihlížet, ne odvracet pohled, tak se tomu říká. Obětem Josefa Fritzla ovšem ztracená léta nikdo nevrátí. Barbara Coudenhove Kalergi, novinářka narozená roku 1932 v Praze, od roku 1945 žije v Rakousku, od 70. let známá svými reportážemi z Polska a Československa, v 90. letech pražská korespondentka rakouské televize, nositelka Řádu T. G. Masaryka Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
Jak je něco takového možné? Jak mohly ty strašné události zůstat tak dlouho neodhaleny? Proč si sousedé ničeho nevšimli? Jak to, že podezření neměla ani manželka inženýra Fritzla? Vždyť ona sama vychovala tři z oněch dětí.
O autorovi| Barbara Coudenhove Kalergi, rakouská novinářka
