Tak dlouho kritizoval financování vědy, až ho nedávno vysoké školy navrhly do Rady pro výzkum a vývoj. Proděkan olomoucké Přírodovědecké fakulty UP Tomáš Opatrný je neobvyklý účastník zdejší veřejné diskuse o vědě a školství: většinou nemá názor hotový předem.
* LN Před volbami jste na svém blogu podrobně recenzoval volební programy pro vědu a vysoké školy, dokonce jste obesílal kandidáty s doplňujícími dotazy. Nejlépe vám vyšla TOP 09, nejhůře z relevantních stran – nepočítaje komunisty – Věci veřejné. Ironií osudu to momentálně vypadá, že školství dostanou Věci veřejné...
No, nejhůř... On bohužel neodpověděl nikdo ze sociálních demokratů, i když předtím, než se stal europoslancem, vždy odepisoval jejich stínový ministr školství Jiří Havel, a psal jsem si s fyzikem a poslancem za ČSSD Ohlídalem. U Věcí veřejných bylo vidět, že to myslí dobře, jen moc nevědí o fungování vysokých škol. Příliš rozmyšlené to jejich nynější poslankyně Andrýsová neměla.
* LN A pokud se teď Věci veřejné ujmou školství, byla by to pro vás špatná zpráva?
Ale ne. Když už jsme přežili paní Kuchtovou... Pravicoví přírodovědci
* LN Jsou čeští vědci politicky spíš nalevo? Anebo je to optický klam kvůli tomu, že jsou tak vidět ředitel Ústavu molekulární genetiky Václav Hořejší, fyzik a poslanec ČSSD Ivan Ohlídal, skupina Věda žije a že funkcionáři Akademie věd protestují proti bodovacímu měření výsledků vědy („kafemlejnek“), který vznikl za pravicové vlády?
Myslím, že to tak není. A že názor na „kafemlejnek“ nesouvisí s politickými názory. Například jeho velký kritik Jiří Chýla z Fyzikálního ústavu podle mého názoru určitě není nalevo. Naopak profesor Hořejší byl jedním z ideových otců „kafemlejnku“; když výsledek nebyl podle jeho představ, tak asi změnil názor (na čemž není nic špatného). Já sám jsem nebyl žádným zastáncem nynějšího měření vědy. Před deseti lety, když jsem byl na stáži v Izraeli, přišel dotazník, jak by podle nás mělo vypadat financování vědy: jestli spíš ve veřejných soutěžích, nebo na základě kritérií daných zákonem. Respondentů odpovědělo snad šedesát, sám jsem zatrhl „veřejné soutěže“, ale mírnou většinu měl druhý tábor. Takže se následně začalo pracovat na hledání možných kritérií. Pokud jde o tu levicovost, Hořejší nebo Ohlídal jsou podle mě spíš výjimky. Kolegové z přírodovědeckých fakult, které znám, jsou orientovaní pravicově.
* LN Do vládní Rady pro výzkum a vývoj jste nastoupil mimo jiné s plánem na větší průhlednost – chcete zveřejňovat zápisy z jejího jednání. Dvě jednání už jste měli, tak jak jste pokročil?
Dobrá otázka. Hned na prvním zasedání jeden z kolegů řekl, že by se hlavně z rady neměly vynášet informace, že musíme dodržovat vnitřní loajalitu. Někteří říkají, že to obecně není dobře: pokud se zveřejňují zápisy z porad, lidé začnou dělat „show pro tribuny“, předvádět se... Myslím, že to tak být nemusí. Na Radě vysokých škol se leckdy hodně jiskří, a přesto je zápis věcný, informativní a veřejně přístupný.
* LN A jak to bude s vaším plánem na otevřenost?
Myslím, že to je jen otázka času, než někdo napíše první e-mail na úřad vlády, že na základě zákona o svobodném přístupu k informacím žádá o zápis ze dne toho a toho. Pak ho dostat musí, na to jsem se ptal. A pokud se to stane – mají zápisy z jednání vládní rady viset na webu nějakého občanského sdružení, nebo raději na stránce úřadu vlády?
* LN Minulou sobotu Lidové noviny napsaly o vašem kolegovi z Rady pro výzkum a vývoj Pavlu Kafkovi, bývalém řediteli českého Siemensu a viceprezidentovi Svazu průmyslu a dopravy, že pracoval pro Státní bezpečnost. Sledoval Čechy, když byl na ambasádě v Tokiu. Je to pro vás důležitá informace?
Pro mě nebyla nová. Když jsem viděl jména kandidátů, chtěl jsem vědět, s kým budu v radě sedět, tak jsem si je zadal do Googlu. A loňský článek Ekonomu zmiňující minulost pana Kafky vypadl hned jako jeden z prvních. Spíš mě překvapilo, že ministryně školství se od jeho jmenování v LN distancovala s tím, že to bylo rozhodnutí premiéra. To bylo přece rozhodnutí celé vlády a resort školství měl na něj velký vliv. Nedělal bych z toho zase takovou aféru – Akademie věd si pana Kafku v dubnu zvolila do svého akademického sněmu, přitom o jeho minulosti mohla vědět stejně dobře. Nicméně kdyby chtěl kandidovat do předsednictva Rady vlády pro výzkum a vývoj, zeptal bych se, jestli nepovažuje za důležité nám o své minulosti něco říct.
* LN Je podstatnější, že v 70. letech fízloval novináře v Tokiu, nebo jak posledních dvacet let řídil český Siemens?
Netřídím lidi kvůli samotnému podpisu na bad guys a good guys, ale psychickou zábranu tady mám. Asi bych měl pro takovou funkci jiné favority. Trubička pro senzibila za 29 milionů
* LN Projevil se už na české vědě systém jejího financování? Kritici varovali, že se budou sekat „měkké“ výsledky. A počet patentů loni skutečně vzrostl.
Ale ne tak, jak jsem se i já obával. Loni to bylo 376 patentů, což není o tolik víc než v roce 2005, kdy jich bylo 349. Může to být meziroční výchylka. Nicméně: když bylo jasné, že patenty se objeví v bodování, zašli jsme za patentovým úředníkem, abychom to naučili naše lidi na fakultě. Ukazoval nám, co má také za patenty – třeba z papíru poskládané „sedátko“, do nějž si odložíte mobil... Anebo funkční vzorky: někdo si něco postaví na laboratorním stole, už k tomu publikoval odborný článek, ale ještě mu to navíc i fungovalo, tak si hned vykáže i funkční vzorek. Tyto „měkké“ výsledky proto navrhujeme z bodování vyřadit. Stejně jako by se neměl mechanicky bodovat počet knih bez ohledu na jejich kvalitu.
* LN Na svém blogu se příležitostně věnujete odhalování podivně vynakládaných státních peněz „na vědu“. Co byla nejbizarnější dotace?
Psychotronická detekce lidí za překážkou. Podstatou patentu byla plastová trubička, která se připojila na fonendoskop, a když si ho dal senzibil do uší, tak s pomocí větývky nebo kyvadélka měl odhalovat lidi za překážkou. Stálo to 29 milionů z kapitoly ministerstva průmyslu.
* LN Jaká na to byla reakce?
Zajímala se o to televize. Firma to zahrála do autu s tím, že to byl jen vedlejší výsledek a že jen potřebují chvilinku času, aby to dovyvinuli do funkční podoby...
* LN Teď jste členem vládní rady. Co byste dnes po takovém zjištění udělal?
Rada dává návrhy, jak dělit státní rozpočet na výzkum a vývoj. Pokud by některý z resortů s penězi nehospodařil správně, pak by se mu měl rozpočet snížit ve prospěch jiných. Tak by aspoň podle mě měla svá doporučení stavět.
* LN Jak se projevil systém financování vědy konkrétně na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého?
Existuje motivace – třeba peněžní cena děkana – za články v impaktovaných (prestižních) časopisech. Když máte článek v některém z 20 % nejlepších časopisů, dostanete podle umístění částku 5–15 tisíc korun. Za Nature nebo Science 30 tisíc. Katedry dostávají peníze podle toho, jak si na sebe vydělají. Buď přitáhnout studenty (což my fyzici zase tolik nedokážeme, fyzika se neošidí), nebo za vědecké výsledky a publikace.
* LN Říká se, že s přechodem z elitních vysokých škol na masové značně klesla kvalita studentů. Odpovídá to vaší zkušenosti?
To se říkalo už za našeho mládí, jak úroveň studentů klesá... Statisticky je logické, když studuje takový podíl populace, že se mezi studenty dostanou i podprůměrní. V oboru fyzika to nějak viditelné není, tam v ročníku studuje tak deset lidí, z nichž bývá jeden výjimečný. Teď mám dva šikovné studenty, tak jsem nadšen. Pokud jde o celou fakultu s 3000 studenty, nemůžeme si stěžovat, měřeno oceněními v soutěži Česká hlava.
* LN Děkani přírodovědeckých fakult letos vydali otevřený dopis na podporu nového systému financování vědy. Na to by člověk mohl říct: Protože je pro vás výhodný, potvrzuje, že dohromady vytváříte 20 % vědeckých výsledků všech tuzemských vysokých škol.
Zastáváme se ho hlavně z toho důvodu, že je průhledný a „slepý“. Každý si v něm může zjistit, na čem je, a dohledat, jak jeho výsledek vznikl. Kdežto kdyby peníze rozdělovala komise moudrých, která by objížděla hodnotit vědecká pracoviště, napře se úsilí jiným směrem: kdo tam koho znáte? Nechci apriorně podezírat, že by to bylo zkorumpované, ale jisté nebezpečí tady je.
* LN Takže když současný a bývalý předseda Akademie věd říkají, že „kafemlejnek“ je třeba zrušit...
... no proč ne. Když bude lepší náhrada.
* LN České vědce, kteří chtějí zavést „prostě to, co je všude ve světě“, jste po své nedávné stáži v Dánsku upozornil, že i tam se používá jako kritérium bodování publikací – a převzali ho z Norska.
Jde tam o jedno z doplňkových kritérií: započítávají i to, jak jste schopni získávat peníze zvenčí, od firem, z evropských programů. Chtěl bych, abychom nelítali ve financování ode zdi ke zdi. Pokud máte ve vašem týmu dlouhodobé výsledky, budiž – mějte i stabilní finanční polštář, který nebude tak citlivý na momentální výkyvy. To je problém účelového financování: jednou projekt vyjde, příště ne, a podle toho musíte rychle vytvořit tým, nebo ho rozpustit. Kultura důvěry
* LN Existuje něco, co by šlo z Dánska přenést do tuzemského prostředí?
Bezprostředně asi ne. Líbí se mi jejich kultura vzájemné důvěry – když druhým věříte, ušetříte tím hodně času oproti tomu, když se preventivně zabarikádujete. A líbí se mi jejich cyklistická vášeň.
* LN Přišel jste na to, proč mají 13 nositelů Nobelovy ceny? Je to tím, že se jednou za čas objeví jeden Niels Bohr a pak má své následovníky?
A syna, který dostane Nobelovku taky... Proč jsou ve vědě tak úspěšní Izraelci, Nizozemci a Dánové, to se taky ptám, a zatím nemám odpověď. Možná bychom ale pro začátek mohli převzít jejich otevřenost. Když se podíváte na Max Planck Gesellschaft, třetina ústavů tam má za ředitele cizince. Pokud by u nás bylo normální, že se na pracovišti mluví anglicky a šéf vzešel z mezinárodního konkurzu, i kultura prostředí by byla odlišná. Bylo by fajn, kdyby to bylo normální v Akademii věd i na výzkumných vysokých školách.
* LN Vy sám máte americký patent. Oč přesně šlo?
Ehm... Byl jsem jedním z menšinových spoluautorů. Tehdy byl v módě bioterorismus. Měli jsme pomocí laserů detekovat látky, například ten typ kyseliny, který je v antraxu. Náš texaský šéf tehdy usiloval o získání peněz z veřejných zdrojů, tak potřeboval ukázat společenskou důležitost výzkumu.
* LN Proč ty rozpaky? To zní přece dobře.
Ale jo, otázka zní, do jaké míry to bude efektivně fungovat. I když před časem jsem dostal šek na dvě stě dolarů, nějaká firma si na ten patent asi koupila licenci, tak to možná budou vyrábět. Nijak zvlášť se tím nechlubím. Pyšný jsem spíš na publikace v časopisech.
* LN Má dnes vědec dobrý život? Myslím i materiálně: kolik by měl brát řekněme úspěšný vědec řekněme v 37 letech?
Myslím, že dobrý vědec se špatně nemá. Jeden děkan říkal, že dobří profesoři jsou placení lépe než poslanci. To platí asi jen o jedincích, ale znám takové. A pokud jde o vědce v 37 letech: jsou-li za ním výsledky, tak by kolem těch 50 tisíc mít měl. Ale dobrý život nesouvisí s platem, ale se svobodou. Pak můžete klidně bydlet v paneláku a víte, že můžete kdykoli vyjet bádat ven. Sami rozhodujete, co chcete zkoumat, kdy to chcete zkoumat, ta svoboda je k nezaplacení.
***
PŘEDSTAVUJEME Tomáš Opatrný (* 4. března 1966 v Olomouci) Vystudoval učitelství matematiky a fyziky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zabývá se kvantovou optikou, atomovou fyzikou a kvantovou informatikou. Sedm let pracoval na výzkumných pracovištích v Německu (Friedrich-Schiller Universität Jena, Friedrich-Alexander Universität Erlangen, Max-Planck-Institut für Quantenoptik Garching), Izraeli (Weizmann Institute of Science v Rehovotu) a USA (Texas A&M University v College Station). Od návratu do ČR v roce 2003 přednášel jako docent, později profesor na Přírodovědecké fakultě UP. Od roku 2006 je zde proděkanem pro vědu a výzkum. Je členem předsednictva Rady vysokých škol. Na její návrh se v květnu stal členem Rady vlády pro výzkum a vývoj. Je ženatý, má dvě děti.
