Architekt Jakub Fišer z ateliéru Aulík Fišer Architekti dostal jako základní zadání navrhnout dvougenerační dům, pro který ovšem v té době ještě investor neměl parcelu. „O tom, jak by takové bydlení mohlo vypadat, jsme se tak mohli nejprve bavit jen obecně dřív,“ vypráví Fišer, „což je dobře: ani na jedné straně v tu chvíli neexistovaly žádné konkrétní představy, v obecné debatě jsme si dopředu vyjasnili, jaký je životní styl klienta, co od vzájemné spolupráce očekáváme a jak chceme k návrhu domu přistupovat.“ Pozemek vybíral investor společně s architektem, který si dnes celou diskusi nad parcelou pochvaluje: „Zpětně považuji společný výběr pozemku za nejdůležitější,“ tvrdí Jakub Fišer. „Výběr místa nelze uspěchat a díky tomu, že investor nebyl pod časovým tlakem, jsme mohli vidět a vybírat ze spousty míst.“ Pozemek na investora nakonec čekal v Myšlíně, rekreační oblasti na východ od Prahy.
Chatky v rozkladu Vmístě, kde nyní elegantní vila stojí, byla původně chatová osada. Na sousedních pozemcích stále ještě dožívají dvě chaty - jedna menší, stále užívaná, druhá již prakticky rozpadlá. Taková byla i na pozemku investora, ten ovšem atmosféru místa schovaného za vzrostlými stromy ocenil.
Vzhledem ke specifickému okolí bylo ale potřeba velmi dobře zvážit styl stavby. Vznikla vila, která skýtá naprosté soukromí ze strany od přístupové cesty (a působí proto velmi uzavřeně), zatímco z druhé strany interiér volně přechází do zahrady a vytváří velmi nekonformní bydlení v přírodě.
Architekti připravili návrh, do nějž zapracovali veškeré požadavky investora na dvougenerační bydlení: Ve vile měly být dvě samostatné bytové jednotky: pro rodinu se dvěma dětmi a pro matku klienta. Fišerův koncept nakonec klient přijal prakticky bez výhrad, architekti upravili jen několik detailů. Dům v terénní vlně Díky dokonale promyšlenému vkomponování domu do terénní vlny se nyní dům z obou stran tváří jako jednopodlažní, což mu umožnilo zachovat si jistou subtilnost, jaké u vícepodlažních staveb prakticky není možné dosáhnout.
V horní části domu, která je obrácena k přístupové cestě, je umístěna dvougaráž, vstup a malý hostinský pokoj s vlastním sociálním zařízením. Odtud se potom po schodech schází do předsíně, která hosta uvede do obývaných prostor. V levé části stavby je umístěn byt s oddělenou koupelnou, ve kterém bydlí investorova matka. „Jedná se prakticky o jednu plochu, kterou člení pouze nábytek,“ vysvětluje Jakub Fišer. V další části domu je obývací pokoj spojený s kuchyní, velkorysá koupelna osvětlená přírodním světlem z atria, dva pokoje pro děti, jejich společná šatna a vlastní koupelna. „Dětská část je prakticky zrcadlovou kopií traktu, který má pro sebe na protější straně domu maminka,“ dodává architekt. Co dům činí mimořádným, je jeho naprosto odlišné vizuální působení: zatímco od příjezdové cesty vypadá vila velmi uzavřeně, ze strany obrácené do zahrady naopak budí dojem zcela otevřeného sídla. Celá čelní strana domu je totiž prosklená a z každé místnosti se dá vejít přímo do zahrady.
Na jih orientovaný pozemek končí až na hranici lesa, díky němuž je zahrada opravdu soukromá, uzavřená a z okolí téměř neviditelná. Z venkovní strany je celý dům obložen modřínovými prkny, což mu dodává onen zmíněný „odstup“. „Použili jsem modřínová prkna, protože považuji za hloupost používat ve střední Evropě exotické dřevo. Modřín vychází pro podobné použití jako ideální dřevo: je měkký a proto dobře zpracovatelný, relativně rychle roste, přitom je odolný a také skvěle patinuje,“ vysvětluje architekt Fišer.
Výtečně působí dřevěná terasa umístěná na levou část střechy. Na vyšší část střechy umístil architekt sluneční kolektory, které dům částečně vytápějí.
Optimistické barvy Architekti jsou rovněž autory návrhu interiéru. „Prakticky vše kromě spotřebičů, toaletních mís, kohoutků a židlí je pro vilu připravené na míru,“ říká Jakub Fišer.
Zdivo ponechali architekti na hlavních plochách v interiéru přiznané. Jeho plochy jsou neutrální -šedé, akcentované několika barevnými odstíny. Fialovorůžová, červená a jasně zelená se pravidelně opakují. Za pozornost rozhodně stojí i způsob, kterým jsou řešeny koupelny. Umývadla jsou obložena decentní šedozelenou mozaikou, ta je použita například i na velkorysou, na míru navrženou vanu. V hlavní koupelně je díky malému atriu denní světlo.
Sympaticky je vyřešen i způsob vytápění domu: teplovzdušný systém, který sbírá odpadní teplo, prochází vzduchotechnickým výměníkem a vytápí teplým vzduchem podlahy. „Nejedná se o čistě alternativní dům, ale podařilo se zkombinovat sběr odpadního tepla a energii ze slunečních kolektorů,“ říká architekt. „Klasické vytápění domu plynem pak nastupuje až ve chvíli, kdy jsou například dlouhodobě mrazy.“
