Já jsem především lékař, prohlásil David Rath na otázku, zda má důkazy sněmovní opilosti Miroslava Kalouska. Ano, v tom je jádro sdělení, jako absolvent lékařské fakulty je David Rath sám sobě nadčlověkem. „Prostě to je součást mé profese, poznat na lidech téměř na první pohled, zda jsou pod vlivem nějaké návykové látky.“ A aby své tvrzení o Kalouskovi podpořil, dodal: „Někteří kolegové lékaři ze sněmovny mi to říkali spontánně taky.“ Patrně jsou všichni absolventy speciálního předmětu nazvaného bezkontaktní blitzdiagnóza. Ta umožňuje bezpečně poznat, že dotyčný nemá nízký tlak či jiné potíže, ale pouze a jednoznačně – řečeno s panem Rathem – „na první pohled je pod vlivem nějaké návykové látky“.
Pan poslanec používá též příměr se statikem, který dle jeho mínění též na první pohled pozná, zda je dům v pořádku. Ne že bychom to Davidu Rathovi přáli, ale setkat se s takovým přístupem třeba u soudu, mohlo by se mu snadno stát, že dostane patnáct let za defraudaci, protože na to vypadá, na první pohled.
Pavel Bém pro změnu své kognitivní schopnosti rozvinuté studiem medicíny využil mimo jiné k tomu, že veřejnosti pomohl definovat rozdíl mezi blbostí a hloupostí, opíraje se přitom o citát Jana Wericha. Obohatil soudobou hermeneutiku o Bémův zákon, který postuluje, že v polemice můžeme považovat za „uražená“ jen ta slova, která je ochoten započítat pan Bém. Dále Bém zcela správně stanovuje, že právo kritizovat jeho politické a publicistické výkony nemá ani Tomáš Baldýnský, ani „nudný“ Ondřej Štindl a ani, nebojme se toho, žádný „samozvaný“ člověk. V občanské společnosti podle pana Béma vládne přísná hierarchie.
Rozpadající se syntax a neúměrnou délku Bémových textů (polemizuje zpravidla v rozsahu dvoj- a trojnásobném) zatím přikládejme nedostatku publicistické praxe. Jak se ale bude ve sněmovně další roky nudit (a přitom psát polemiky), doufejme, potvrdí, že je nejen politik, psychiatr, psychoterapeut, rodinný terapeut, adiktolog a vysokoškolský pedagog, ale též skvělý komik.
(Pozn. pro Pavla Béma: Předchozí pasáž má 988 znaků včetně mezer.) Další pýchou našich vysokých učilišť je soudce Nejvyššího soudu Pavel Kučera. Pana Kučeru Vrchní soud v září nepravomocně zbavil funkce soudce a ministr Pospíšil jej v úterý dočasně zprostil funkce. Tenhle pán, označený Otakarem Motejlem za ostudu justice, si však ví rady: rezignoval na funkci soudce sám. K čemu je to dobré? Kárné řízení nedoběhne a tato opora spravedlnosti odejde do důchodu jako soudce a místopředseda Nejvyššího soudu. Pan Kučera počítá též s plným platem, nikoli s polovičním, jaký by mu náležel jako zproštěnému funkce. Až bude zas někdo vykládat o důstojnosti soudců a justice, případně spravedlnosti, vzpomeňte si na chování tohoto představitele soudcovské smetánky v okamžiku, kdy už nemusí nic předstírat.
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA, komentátor LN
