Oficiálním domovem současné hlavy státu je Lumbeho vila stojící v jedné z rozlehlých zahrad Pražského hradu. Jako první se do domu zbudovaném v empírovém stylu nastěhoval Václav Klaus a dnes jeho pokoje obývá Miloš Zeman, takže jako oficiální rezidence prezidenta slouží už třináct let. Bude na příštím prezidentovi, zda jej bude využívat i nadále.
Na rozdíl od jiných zemí, jako třeba Spojených států nebo Francie, kde je sídlo i úřad prezidenta jasně dané, si český prezident může sám zvolit, kde bude jeho doma. Možností má hned několik, jako první se nabízí místo spojené s českými vladaři již po tisíciletí – Pražský hrad.
„Prezident by mohl bydlet přímo v Novém královském paláci, kde má svou pracovnu, bylo by ale potřeba vytvořit nové vhodné prostory,“ nabízí první možnost historik architektury a hradní architekt Zdeněk Lukeš. První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk měl na Hradě své vlastní apartmá. V době, kdy se postavil do čela státu, byl Hrad značně zdevastovaný a slovinský architekt Jože Plečnik jej zkultivoval a prezidentovi v něm vystavěl nové reprezentativní obytné i úřední prostory. Podstatná část původního Masarykova apartmá byla obnovena a současný prezident jej využívá dodnes. V Masarykově pracovně například sídlí knihovna Kanceláře prezidenta republiky, pro bydlení se však podle Lukeše příliš nehodí. „Jde o významné Plečnikovo dílo, navíc spojené s památkou TGM, a nemyslím, že by bylo šťastné jej adaptovat na bydlení hlavy státu,“ vysvětluje architekt.
  |
Dále je ve hře již zmíněné současné sídlo, Lumbeho vila, nebo takzvaný „domeček“ neboli Vila Dr. Edvarda Beneše v Královské zahradě Pražského hradu, kterou obývali všichni komunističtí prezidenti.
„To by však znamenalo zahradu znovu uzavřít, což by se asi nesetkalo s velkými sympatiemi návštěvníků,“ přemítá Lukeš. Nemusí se však vůbec jednat o Hrad. Nový prezident si pro svůj život může vybrat zcela jiné místo, postavit si novou rezidenci nebo zůstat tam, kde bydlí nyní.
Doma v Česku i na Slovensku
Otázku, zda by měl prezident vůbec bydlet na Pražském hradě, si pokládal už první československý prezident Masaryk. Nejdříve sídlil v domě svých přátel nedaleko Hradu v dnešní Mickiewiczově ulici a do bývalých královských komnat se mu příliš nechtělo. Pražský hrad však sloužil jako sídlo panovníků už od svého založení v 9. století, nejprve českým knížatům, později králům a za vlády Karla IV. a Rudolfa II. i císaři Svaté říše římské, a Masarykovi poradci prvnímu prezidentovi doporučili, aby na tradici navázal.
Masaryk na Hradě své apartmá nakonec měl, za svůj opravdový domov jej však nepovažoval. Nejvíce mu přirostl k srdci zámek Lány na Křivoklátsku a na Slovensku s oblibou navštěvoval zámek Topoľčianky v Nitranském kraji. Tato místa odpovídala prezidentovu naturelu mnohem více než nablýskané hradní komnaty. Masaryk byl zapálený sportovec a nejraději trávil čas v rozsáhlém anglickém parku obou zámků, kde se projížděl na svém koni Hektorovi nebo se věnoval dalším sportovním aktivitám, kterým říkal „sokolování“.
Nejlépe Masaryka vystihl Karel Čapek, který o prezidentovi napsal: „TGM po příchodu do Topoľčianek vždy pookřál. Miloval léto s jeho bouřkami a horkem. Z politika se opět stal člověk více filozofující, který se rád zapomene v zámecké knihovně nebo se zatoulá do nejvzdálenějších koutů parku pěšky nebo na koni.“
Masaryk do Topoľčianek jezdil vždy v srpnu a září po dobu deseti let a spisovatel mu tam často dělal společnost. Na zámku je stále zachovaný prezidentský apartmán s původním mobiliářem, a návštěvníci si tak mohou prohlédnout místa, kde vznikaly Čapkovy slavné spisy Hovory s T. G. M. Za 200 eur za noc je dokonce možné přespat v Masarykově mosazné posteli, nebo se lze vydat po prezidentových stopách slovenskou krajinou.
,,Nejčastěji chodíval na louku pod zříceninou hradu Hrušov, kde byl vzduch nejčistší a pohled na okolní lesy nejkrásnější, nebo ve vedlejší obci Machulince měl své oblíbené místo pod horou u staré divoké hrušky,“ popisuje prezidentovy zvyky správkyně zámeckého muzea Marta Holá.
Masaryk, sám poloviční Slovák, jelikož jeho otec Jozef Maszárik pocházel z Kopčan, měl pro Slovensko a jeho obyvatele slabost. Traduje se, že ač se jednalo o československého prezidenta, nebyl od prostých lidí skoro k rozeznání. Na svých toulkách přírodou se prý schovával před ochrankou, aby si dopřál trochu soukromí, nebo měl ve zvyku povídat si s místními na ulici. „Na T. G. M. tu zůstaly ty nejlepší vzpomínky,“ říká Holá. „Můj pradědeček s ním jako rychtář ze sousední obce Hostie osobně rozprávěl a mluvil o něm jako o prezidentovi otcovské laskavosti, a dodnes ho tu lidé nazývají ‚tatíček Masaryk‘,“ vzpomíná na vyprávění svých předků.
Celý text o rezidencích československých a českých prezidentů si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 12. ledna.
V magazínu dále najdete:
|
