Prvořadou památkou je pochopitelně rodný Mozartův dům v Salcburku. Další podobně autentickou památku na Mozarta ale rakouské město podle Volka nemá: „Mozartova rodina se sice v Salcburku přestěhovala. Tento dům byl ale zničen za války. Později byl za japonské peníze znovu postaven, ale jde jen o kopii.“ Na Bertramku se lidé složili Bertramka nese jméno Františky z Bertramu, která usedlost koupila roku 1743. Jejím nejznámějším majitelem ale bezesporu byla pěvkyně Josefína Dušková, která vilu získala v dubnu 1784 za 3525 zlatých. Mozart na Bertramce žil roku 1787 a zřejmě právě zde napsal předehru k opeře Don Giovanni, která pak měla v říjnu ve Stavovském divadle premiéru.
Když v roce 1925 připadla zchátralá Bertramka mezinárodní společnosti Mozarteum, zdvihla se v Československu vlna odporu. Její „odrakouštění“ požadoval dobový tisk i řada osobností.
Svědčí o tom ostatně i fejeton Leoše Janáčka, který vyšel v květnu 1928 v Lidových novinách: „Zrezavělý zvonek na Bertramce... Co to ? Zvonek řinčí poplašně, zmateně. Ne, to jím nelomcuje živá lidská ruka. To žaluje zhrzená památka na genia... Nadál se, že zvonek rozkřičí se o hanbě a chamtivosti solnohradských (salcburských pozn. red.) rodáků, kteří žádají nyní za odstup majetku Mozartovské Obci v Praze, jež ujala se záchrany památné budovy, Bertramky, 343.000 K, slovy tři sta čtyřicet tři tisíce!“
Vykoupit Bertramku se nově vzniklé české Mozartově obci podařilo v roce 1929. Peníze obec získala od dárců, musela se ovšem také zadlužit.
