Možná každý desátý sportovec obviněný z testosteronového dopingu se do problémů dostane nevinně. Za vysokou hladinu hormonu totiž často mohou příliš výkonné geny zděděné po obou rodičích.
Jeden z největších skandálů postihl slavný cyklistický závod Tour de France v roce 2006, kdy byl vítěz Floyd Landis dodatečně diskvalifikován za doping mužským pohlavním hormonem testosteronem. Nejnovější výsledky výzkumu švédských vědců však dokazují, že někteří sportovci za pozitivní dopingový test na testosteron nemohou.
A naopak. Jiní sportovci mohou testosteronem dopovat a odhalení stávajícími testy jim nehrozí. Kdo ví, možná se studie zveřejněné v lékařském časopise Journal of Clinical Endocrinology&Metabolism chytí Floyd Landis. Ten stále popírá doping při klíčové etapě ve francouzských Alpách a za soudní pře dokazující jeho nevinu utratil už dva miliony dolarů. Zatím bez úspěchu.
Síla získaná „zadarmo“ Testosteron je pohlavní hormon produkovaný ve varlatech mužů a vaječnících žen. Ovlivňuje celou řadu životních funkcí. Pro dopujícího sportovce je nejdůležitější vliv testosteronu na svaly. Hormon podaný v injekci, gelu nebo náplasti zvyšuje sílu i vytrvalost a napomáhá rychlejší regeneraci po špičkových výkonech.
Dopingové testy na testosteron jsou založeny na faktu, že jak hormon vyrobený tělem, tak i testosteron podaný dopingem jsou z lidského organismu vylučovány močí ve formě testosteron glukuronidu.
Množství hormonů v těle a jejich vylučování značně kolísají. Na celkovou produkci hormonů a míru jejich vylučování usuzují dopingoví komisaři z hladiny epitestosteron glukuronidu v moči.
Pokud nebyl do těla dodán testosteron ve formě dopingu, neměly by koncentrace testosteron glukuronidu v moči přesáhnout čtyřnásobek koncentrací epitestosteron glukuronidu. Landis měl po klíčové etapě poměr obou hormonů v moči 11:1. Dopingoví komisaři vynesli jednoznačný verdikt: Vinen!
Tým expertů z Karolinska Institutet vedený Jenny Jakobssonovou Schultzeovou se zabýval enzymem, který mění testosteron na testosteron glukuronid, který se zjišťuje v dopingových testech. Vědci prokázali, že se enzym vyskytuje ve dvou různě účinných formách. Každá z nich je kódovaná jinou variantou genu nazvaného UGT2B17.
Jedna varianta postrádá malý úsek DNA a vzniká podle ní méně výkonný enzym. Její vlastníci produkují až dvacetkrát méně testosteron glukuronidu než lidé s nenarušeným genem.
Sportovec dědí od každého z rodičů jeden výtisk genu UGT2B17. Ty se mu mohou různě zkombinovat. Může ve své dědičné informaci nést dvojici narušených genů, dvojici normálních genů nebo jeden gen normální a druhý narušený. Podle toho pak dopadají i jeho dopingové testy.
Nadopován bez injekce Jenny Jakobssonová Schultzeová podala dobrovolníkům injekci testosteronu a následujících patnáct dní u nich prováděla dopingové testy. Polovina dopovaných mužů s dvěma narušenými geny UGT2B17 bez problémů prošla.
A naopak, čtrnáct procent mužů s dvěma vysoce výkonnými geny UGT2B17 přesáhlo povolenou mez, aniž by jim vědci píchli testosteronovou injekci. Švédští endokrinologové odhadují, že z těchto důvodů by v tenatech dopingového testu na testosteron uvízl nezaviněně zhruba každý desátý mladý muž.
Výskyt obou variant genu UGT2B17 se liší mezi etniky. Například dvě třetiny Asiatů nesou v dědičné informaci dva výtisky narušeného genu. U bělochů je to jen každý desátý. Znamená to, že asijští sportovci jsou v zastírání testosteronového dopingu podstatně úspěšnější.
***
Naděje pro sesazeného vítěze
Cyklista Floyd Landis (vpravo) odmítá, že by kdy dopoval. Objev různě výkonných variant genu UGT2B17 mu přináší naději. Mohl by vysvětlit, jak je možné, že jeho vzorek obsahoval nadlimitní množství testosteronu. Pak by bylo na místě amerického cyklistu rehabilitovat a vrátit mu pocty náležející vítězi Tour de France.
