Komu patří označení buran ve při o milenku
Ad LN 11. 8.: Nikdo by novináře neměl instruovat!
Pominu-li, že právě to, o čem pan Sokol říká, že by nikdo dělat neměl, dělá sám, zarazila mě jeho značně pokřivená schopnost vidět věci v celku. Jestli jde o úmysl, nebo jen opominutí, to nechť si každý zařadí sám. Jde o to, že jestli bych se octl v (panem Sokolem hypoteticky uvedeném) postavení hostitele, pak pokud bych zval pana Paroubka, tak s chotí. Stalo-li by se, že by tento nebo koneckonců kterýkoli jiný pozvaný ženatý muž, přišel do takovéto společnosti se ženou, o které všichni vědí, že je to jeho milenka, pak název buran by příslušel právě jemu. A to bez ohledu na to, jestli bych onu ženu jako hostitel uvedl jako milenku ZŽ nebo asistentku PQ. To se samozřejmě netýká společnosti blízkých přátel, popřípadě neoficiálních setkání. Nejde o vyloučení, pouze o zachování vkusu. Proč pan Sokol vidí nespolečenskost pouze na jedné straně?
J. Lomihnát, lomihnat@seznam.cz
Nevstoupíš dvakrát do téhož pralesa
Ad LN 8. 8.: Šumava neumírá, Šumava se rodí
Ve svém článku polemizuje pan Braniš, ředitel Ústavu pro životní prostředí, se šumavskými senátory, kteří na stránkách Lidových novin projevili obavu o další osud šumavských lesů (Řekni, kde ty hvozdy jsou, LN 3. 8.). Asi hlavní myšlenkou jeho článku je to, že „bezzásahové oblasti nemají sloužit profitu, (jak zřejmě chtějí podle pana Braniše senátoři), nýbrž demonstraci a dokumentaci přírodních jevů a procesů (jak chtějí vědci)“.
Za přírodní jevy a procesy je považován vývoj, do kterého nezasahuje člověk. Když po kalamitách na přelomu devatenáctého a dvacátého století osázeli lesníci Šumavu smrky, které pocházely ze všech končin Rakouska-Uherska, nevěděli, na tehdejší úrovni poznání, že zakládají lesy z geneticky nevhodného materiálu a že jeho výsadba v monokulturách sníží ekologickou stabilitu těchto porostů. Řídili se tím, že smrk je pro člověka mnohostranně velmi užitečná dřevina, a chtěli založit lesy, které budou jednou zdrojem užitku. (Dnešní zastánci ekologismu, kteří tak usilovně kritizují smrkové hospodářství, by se asi divili, co všecko by se ztratilo z jejich prostředí, kdyby naráz zmizely všechny stavby a výrobky ze smrkového dřeva.) Když tedy dnes „na mrtvých tělech lesních velikánů“ začíná vyrůstat nový les, který se zmlazuje ze zbytků porostů, které zůstaly po kalamitě, těžko lze takový les považovat za přírodní. Genetická výbava těchto smrčků pochází často z nížin pod Alpami a je tedy nevhodná pro život v drsném horském klimatu. Je pravda, že přírodě je to úplně jedno a že nějaký vývoj určitě na těchto plochách proběhne, ale těžko lze tento vývoj prohlásit za přírodní a jeho výsledek za „původní prales“.
A co se týká toho kritizovaného profitu, tak ten se v lesním hospodářství dá užívat až za sto let po tom, kdy se vloží práce a prostředky do obnovy zničených porostů. Pochybuji, že by senátorům tolik záleželo na ziscích, které by mohly vynášet obnovené lesy v příštím století. Podstata tohoto sporu je spíše v tom, že zatímco někteří vědci a ekologisté vidí v šumavské krajině „demonstrační a dokumentační objekt samovolné sukcese“, tak pro lidi, kteří tam žijí, je to jejich životní prostředí, ve kterém budou žít celý život.
Petr Navrátil, lesník, Jablonec nad Nisou
Příliš snadné řešení
Ad LN 3. 8.: První Čech si zaplatil eutanazii
Když onemocníte vážnou nemocí nebo budete po těžkém úrazu, tak si můžete být jisti, že vás budou zachraňovat, co to dá. Ale vy se za deset let klidně můžete rozmyslet, že takhle vás to nebaví, a to letité snažení a vynakládání prostředků na vaše života udržení hodíte jedinou injekcí nebo jedovým nápojem za hlavu. Lidi se naučili tuto „metodu“ běžně používat u zvířat, vždyť kdo by měl čas starat se o nemocného psa, když se navždy uspí injekcí, tak se alespoň nebude trápit, že? Ke smůle všech těch nemocných psů a ostatních zvířat se jich nikdo neptá, zda s tím souhlasí. Takže u lidí teď stačí dostat ten souhlas a může se s tím začít? Stejně jako psa chce člověk pořád zdravého a veselého, tak i on se chce stále cítit jako mladý a zdravý. Když to nejde, tak se zbaví psa i sebe. Připravit se na to, že jednou bude většina lidí starých a nemocných, nejde, ale pořád platí, že život je nejvyšší hodnota, kterou si nikdo nevybral, a tedy by ji neměl ani odebírat, byť sám sobě.
Soňa Šmahelová, Brno
Věříme v pravdu
Ad LN 11. 8.: Dojem a pravda
S velikým zájmem jsem četl Poslední slovo pana Josefa Klímy. Vystihl velice dobře situaci v naší společnosti. Lidé, žel, dají vždycky na dojem. Pravda zůstává stranou. A není to poprvé v našich dějinách. Můžeme nad tím být smutní, ale je tomu tak. Masaryk kdysi řekl, že česká otázka je otázka mravní, a měl pravdu. Je to ostatně všelidská otázka. Jsem přesvědčen, že aby se etika prosadila u člověka, musí vycházet z nějaké víry, která omezí naše sobectví. Tedy víra v někoho nebo v něco. Člověka nejsme schopni umravnit, pokud se dobrovolně nerozhodne, že se sám začne umravňovat. K tomu nemůže být zevně donucen jakýmkoli moralizováním. K tomu ho přivádí jen konkrétní víra. Tam, kde víra není – a náš národ jakoukoliv víru už téměř ztratil, a co horšího, ještě se tím chlubí –, je mravní jednání skoro nemožné. Ale věříme v pravdu, že se jí lidé přece jen nechají strhnout. Ta pravda není dojem, je možno ve víře ji vzít vážně, aby bylo lépe v naší společnosti.
Lubomír Kabíček, Nové Město na Moravě, kabicek@atlas, cz
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
