Hnízdilův úsudek ovlivnila jeho profese
Ad LN 23. 8.: Nekonečný příběh StB aneb nejsme...
Mám ráda názory pana Hnízdila a většinou s ním souhlasím. Ale v tomto článku převážila jeho profese lékaře a ovlivnila jeho úsudek.
Vztah k StB a komunistům vůbec je jako vřed, který stále hnisá. Není lehké si přiznat, že člověk v životě podlehl ideologii, neměl odvahu se vzepřít, bál se – je mu za to stydno, a proto se snaží o tom nemluvit, zapomenout. To, co lze pochopit u jedince, není možné připustit u národa. Pokud má být budoucnost jasná a srozumitelná, je třeba ukázat na lidská selhání, na to, jak politická moc dokáže lidi ničit a ohýbat, lámat charaktery i bez pomoci vražd a zabíjení – pouze nabídkou cukru, dobrého postu a klidu. Lidé jsou slabí, bez morálky a charakteru, ale je třeba na to poukazovat, aby přišli lidé s charakterem a morálkou.
Mohu spekulovat o tom, co ty lidi vedlo k tomu, že podlehli lákadlu (určitě si mysleli tak jako my všichni, že režim, který tu vládl, tu bude navždy), ale musím pojmenovat, že provedli něco špatného. Tak jako když zločinec provede trestný čin, je odsouzen a následuje trest – a můžeme donekonečna přemýšlet o tom, proč se dostal tam, kde je. Pokud nedokážeme rozlišovat dobro a zlo, nečeká nás v budoucnu nic dobrého.
Radmila Gočová, Praha
Souhlasím bez výhrad
Ad LN 23. 8.: Nekonečný příběh StB aneb nejsme...
Zcela a bez výhrad souhlasím s dr. Hnízdilem a jeho úhlem pohledu. Vy mu ve svém vyjádření podsouváte to, co neřekl: že by některým generacím mělo být odňato právo na diskusi o historii. Nu, mně kdysi učil jeden profesor na universitě v Newcastlu, že diskutovat se musí o něčem či o někom, nikoliv na něco či na někoho.
Dokud tohle nebudou mít vaši redaktoři a jim podobní zažité, pak tedy ano: mělo by jím být odňato právo na diskusi.
Miroslav Klučka, Miroslav. Klucka@seznam.cz
Máme právo to vědět
Ad LN 23. 8.: Nekonečný příběh StB aneb nejsme...
Pan Jan Hnízdil ve svém Úhlu pohledu de facto říká, že rozkrývání estébácké minulosti řad lidí je „totalitní“ – prý to novináři odhalují jen pro zvýšený prodej a neberou si servítky. Nelze souhlasit! Každý má právo vědět, kdo s kým spolupracoval a kdo na koho donášel. A velice těžko se lze vyhnout negativnímu pohledu na danou osobu. Honí se nám v hlavě, že i on/a se podílel na děsivých věcech komunistických, a to nelze „překousnout“. Nebo snad, pane Hnízdile, máme litovat třebas J. Nohavici? Ne, nelitujme.
Je správné, že tisk chce, abychom my čtenáři věděli o spolupráci například Václava Neckáře či Josefa Dvořáka. Alespoň tak víme, že kupujeme správné tiskoviny, které nechtějí jen tak zapomenout na totalitu a nejsou lhostejné k činům některých jedinců. Snaží se o to, abychom komunismus nepřešli jen tak a zamysleli se. To je dobrý postoj a postup. Podle pana Hnízdila ale ne. Svoboda tisku ohrožena zcela určitě není. Vždyť právě to je ta volnost, že se může psát o lidech v tajné policii minulého režimu.
Pokud snad Jan Hnízdil cítí, že LN anebo MF DNES ubližují „chudákům“ estébáckým umělcům, ať si kupuje Haló noviny. Tam se minulost v StB neřeší. Možná v nich i narazí na to, že Václav Neckář udělal dobře, že na Martu Kubišovou donášel. Ať si pan lékař a publicista poslouží. Co nám asi řekne v příštím článku? Doufejme, že uzná svou chybu. Třeba ji ale neuzná a bude nadávat na protichůdné názory čtenářů. Uvidíme. Jak dlouho ještě se bude některými jedinci obhajovat komunismus? Věřme, že ne moc dlouho, ale nějaký čas určitě. Chce to „hroší kůži“.
Tomáš Franěk, Praha
Někteří mladí píší bez znalosti věci
Ad LN 23. 8.: : Nekonečný příběh StB aneb nejsme...
MUDr. Janu Hnízdilovi jistě nemusím dělat advokáta (redakce si je snad vědoma, že jeho občasné texty patří v Lidovkách k tomu nejzajímavějšímu), určitě ale nechce vyloučit z psaní o normalizaci ty, kteří ji nezažili. Jde jen o to, že někteří mladí novináři píší bez znalosti věci.
Že nemají přímou zkušenost, by nevadilo, pokud by si zjistili podrobnosti u pamětníků. Pak by se nestalo, abych užil jiný příklad než doktor Hnízdil, že magazín LN udělá „normalizačního zpěváka“ z Pavla Bobka...
Milan Zeibert, Třebíč
Jediná možnost
Ad LN 23.8.: Nekonečný příběh StB aneb nejsme...
Po pádu českého komunismu (nepřítele vnitřního) bylo kolaborantů (členů KSČ) 20 procent z našich občanů a tajných spolupracovníků StB desetitisíce. Kolaborace byla přitom plynulá od pouhého neškodného členství až po uvědomělé rozhodování o osudech, někdy i smrti spoluobčanů. Toto obrovské množství kolaborantů je jako celek prakticky nepostižitelné a určení míry provinění jednotlivců neproveditelné. Proto po listopadové revoluci klidně žili a žijí Grebeníčkové, Jakešové atd. a veřejně se plive na Neckáře, Bohdalovou apod.
Přesto si myslím, že je prospěšné o tom všem stále psát (ať tak či onak), protože je to jediná možnost, jak o tom aspoň trochu poučit naši mladší polovinu občanů, pro kterou jsou v dnešním globálním a internetovém světě pojmy jako totalita, národ, kolaborace, vlastenectví, světové války apod. jen prázdnými, bezobsažnými a zbytečnými slovy.
Miroslav Jandásek, Brno
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
